Evropané přišli o deset dní. Gregoriánský kalendář způsobil nevídaný chaos

Současný kalendář, jenž byl zaveden v roce 1582, se snaží vyřešit nedostatky svého předchůdce, juliánského kalendáře. Tento kalendář, pojmenovaný po Juliu Caesarovi, zrušil používání lunárního roku a odstranil tříměsíční rozdíl mezi astronomickou a kalendářní rovnodenností, uvádí ve svém článku pro stratfor.com Phillip Orchard. Juliánský kalendář se rozšířil po celé římské říši a po jejím zániku postupoval společně s křesťanstvím. Ačkoliv se liší pouze o 11 minut od skutečné doby, za kterou planeta Země oběhne okolo Slunce, postupně se začal opět vyvářet rozdíl mezi astronomickým a kalendářním rokem.  

Pro katolickou církev představoval juliánský kalendář riziko, že Velikonoce, tradičně spojené s jarní rovnodenností, by se nakonec mohly ocitnout v jiném ročním období. Vyřazením deseti dnů a úpravou počtu přestupných let se gregoriánský kalendář velmi přiblížil skutečné délce jednoho astronomického roku, jež odpovídá asi 365,24 dnům. Ročně tak nabírá pouze 26 sekundové zpoždění, tj. jeden celý den za 3323 let.

Největší význam nového systému nepředstavovaly ani tak zaváděné změny, jako jeho role v nastupující éře globalizace. V předchozích stoletích bylo po celém světě využíváno mnoho vzájemně neslučitelných kalendářů, z nichž každý sloužil místním účelům. Mayský kalendář by se jen těžko přizpůsoboval čínským, egyptským či řeckým potřebám. Vedle papežova dalekosáhlého vlivu usnadnil rozšíření nového kalendáře vznik a rozvoj obchodních spojení v 15. a 16. století.  

Řecko ho zavedlo až po první světové válce

Zavádění gregoriánského kalendáře muselo často čelit odporu. Řehoř XIII. neměl žádnou moc k prosazení nového systému mino papežský stát ve střední Itálii. Jeho přijetí bylo proto nerovné, pomalé a vyžadovalo souhlas vlád jednotlivých států.

Přestože Portugalsko a Španělsko, tradičně katolické země, nový kalendář rychle přijaly, řada pravoslavných a protestantských států ho považovala za pokus o rozšíření papežské moci. Anglie a Německo se mu bránily až do 18. století, a nakonec ho přijaly za účelem zjednodušení mezinárodního obchodu. Rusko zavedlo gregoriánský kalendář až v roce 1918, tj. po revoluci v roce 1917, nicméně ruská pravoslavná církev se stále řídí tím juliánským. Řecko, poslední evropský stát přijavší gregoriánský kalendář, ho zavedlo v roce 1923.

Zavedení nového systému nebylo vždycky hladké a mnohdy vyvolalo bouři chaosu a nevole. Internetové stránky history.com uvádí, že Angličané na jeho zavedení v noci z druhého na 14. září 1752 reagovali nesouhlasně. V londýnských ulicích vypukly násilné nepokoje s požadavkem, aby jim „vláda vrátila 11 dní“.

Opustíme jednou i gregoriánský kalendář?

Změna kalendáře je možná a v historii k ní docházelo náhodně. Pokud by se nějaká světová velmoc s globálním vlivem rozhodla vést takový proces, další státy by se mohly přidat. Nemuselo by přitom jít o revoluční, ale postupnou změnu.

Nicméně celá řada proměnných může proti změně kalendáře vyvolat odpor. Pokud by jeho přínos byl nerovnoměrný a některé země by jím byly znevýhodněny, všechny naděje na celosvětovou dohodu by rázem pohasly.  

Přežije gregoriánský kalendář? „Současná geopolitická reality naznačuje, že reforma kalendáře by neproběhla ani rychle, ani snadno. Z historie ovšem víme, že změna je možná, a to především v době geopolitické transformace a převratů,“ domnívá se Phillip Orchard.