Čeští nositelé Nobelovy ceny vytvořili soud v Haagu, pevný disk i samotné ocenění. Proč se na ně zapomnělo?

Nobelova cena je snem každého vědce, literáta či bojovníka za mír. Jde o nejprestižnější ocenění, jakého se člověk může dočkat, a je udělována každoročně od roku 1901 na základě poslední vůle švédského vědce a průmyslníka Alfreda Nobela.

Není žádným tajemstvím, že nejvíce cen mají na kontě Spojené státy následované Velkou Británií, špatně si nevedou ale ani jiné evropské státy. Hůře jsou na tom naopak státy africké, asijské a další. Stejně jako v jiných případech ale i zde platí, že už jen pouhá nominace je akt, který vědce mnoho znamená, byť podobně jako v případě Oscarů nemusí vždy znamenat úspěch.

Několik Čechů se ale dokázalo prosadit ve svém oboru natolik, že si Nobelovu cenu skutečně odnesli, a první z nich byla Bertha von Suttnerová, která získala prestižní ocenění v roce 1905, tedy pouhé čtyři roky poté, co se začalo udílet.

Baronka Bertha Sophia Felicita von Suttnerová rozená hraběnka Kinská ze Vchynic a Tetova, jak zní její celé jméno, je nejen první Češkou, která si tento triumf odnesla, ale i první ženskou nositelkou Nobelovy ceny za mír vůbec. Žila v letech 1843 - 1914 nejprve v Praze a poté v Berlíně a  jednu dobu působila jako tajemnice u Alfreda Nobela. Není tajemstvím, že byla Nobelovou velkou přítelkyní a jedním z prvních lidí na světě, který se o jeho plánu na udílení cen dozvěděl. Traduje se dokonce, že právě baronka měla velký vliv na to, že se Nobelovy ceny začaly udílet.

Sama se zasloužila hned o několik důležitých událostí. Iniciovala založení Mírové společnosti Benátky, byla zvolena viceprezidentskou Mezinárodního mírového byra, zřídila Stálý rozhodčí soud v Haagu, účastnila se příprav První Mírové konference v Haagu,  Světového mírového kongresu v Monaku, kooperovala s císařem Františkem Josefem I. a podílela se na řadě dalších iniciativ a událostí. Ve své době byla jednou z nejmocnějších žen své doby a dodnes ne považována za nejproslulejší ženu světa před první světovou válkou.

Další nositelkou Nobelovy ceny je pražská rodačka Gerty Theresa Cori. Narodila se v roce 1896 a velkou část života věnovala medicíně a chemii. Se svým manželem Carlem Ferdinandem Corim, který je třetím českým nositelem Nobelovy ceny, se zabývali výzkumem hormonů. Za objev významu hormonů hypofýzy při metabolismu cukrů jim byl oběma v roce 1947 udělena Nobelova cena za fyziologii a lékařství. Pojmenován po nich byl také jeden z biochemických cyklů, který nese název Cyklus Coriových. Vzhledem k tomu, že oba žili velkou část života ve Spojených státech, jsou obecnou veřejností považovány spíše za Američany, pravdou ale je, že pochází z Čech.

Dalším, v naší kotlině známějším držitelem Nobelovy ceny, je Jaroslav Heyrovský. Narodil se v roce 1890 a na úspěch čekal dlouhých 32 let. V roce 1922 totiž objevil polarografii, metodu, jak prostřednictvím elektrického proudu zkoumat vlastnosti látek v kapalném prostředí. Tímto způsobem se dají získat cenné informace o druhu a množství látek, které roztok obsahuje. Za tento objev v roce 1959, kdy byl na Nobelovu cenu nominován již poosmnácté, získal Nobelovu cenu za chemii.

Jaroslav Seifert je zřejmě nejznámějším českým nositelem Nobelovy ceny. Narodil se ve stejný rok, kdy se ocenění začala udílet, tedy v roce 1901, a zemřel v roce 1986, pouhé dva roky poté, co obdržel Nobelovu cenu za literaturu. Tu ale vzhledem k jeho špatnému zdravotnímu stavu převzala jeho dcera a u nás se o ní vůbec nemluvilo.

Není se ale čemu divit, ačkoliv byl Seifert v roce 1967 jmenován Národním umělcem a v letech do roku 1970 působil jako předseda Československého svazu spisovatelů, po invazi vojsk Varšavské smlouvy se stal pro režim nepohodlný. Po podpisu Charty 77 byl nucen publikovat v samizdatu nebo v exilových nakladatelstvích, ani to ho ale nezastavilo.

Posledním nositelem ocenění s českými kořeny je Peter Grünberg. Jediný dosud žijící držitel, který má co do činění s Českou republikou, je považován za Němce, přesto se narodil roku 1939 v Plzni. Je od roku 2007 nositelem Nobelovy ceny za fyziku za objev obří magnetorezistence, která umožnila výrobu pevných disků s kapacitou v řádu gigabytů.

Kromě řady oceněných je větší počet Čechů, kteří byli na Nobelovu cenu nominováni, ale neuspěli. Jedním z prvních byl Otto Wichterle za vynález kontaktních čoček, cenu mohli rovněž dostat Jiří Hájek a Edvard Beneš, Tomáš Garrigue Masaryk a Václav Havel za mír nebo Milan Kundera a Karel Čapek za literaturu. Ani jeden z nich ale nakonec neuspěl.

Přesto, že do Česka neputovalo tolik ocenění jako do jiných zemí, máme stále špičkové vědce, fyziky, chemiky, lékaře a zástupce dalších oborů, kteří nás hrdě reprezentují nejen doma, ale i v zahraničí. Právě tam jsou ale mnohdy známější, z velké části proto, že z České republiky nakonec odešli. Nelze se proto divit, že jediným známým nositelem Nobelovy ceny je u nás doma Seifert.