Defenestrace jako řešení českých problémů. Kde se vzala tato brutální praktika?

První pražská defenestrace se odehrála roku 1419 a stála na počátku husitských válek. O tom se učí již na základní škole. Jako druhá pražská defenestrace je však mnohdy nesprávně uváděna událost z roku 1618, kdy se stavovské povstání stalo začátkem třicetileté války. Druhá defenestrace však proběhla již v roce 1483! Na rozdíl od dvou zmíněných událostí neměla za následek vypuknutí nějakého dlouhého válečného konfliktu, a možná proto se na ni zapomíná. Patří ovšem bezpochyby k významným historickým mezníkům – jejím důsledkem byl kutnohorský náboženský smír.

Českým zemím vládl od roku 1471 Vladislav II. Jagellonský, který pocházel z Polska. Král to nebyl prý moc dobrý a navíc flegmatické povahy, a proto se pro něj ujala přezdívka „král bene“, tedy „král dobře“. Jeho vláda nebývá většinou kladně hodnocena, patřil k nejslabším panovníkům na českém trůně. Za jeho panování došlo k značnému oslabení panovnické moci, k výsadnímu postavení se naopak dostala šlechta. Nutno ovšem podotknout, že to neměl Vladislav lehké. Na trůn nastoupil velmi mladý, bylo mu teprve 15 let. Jeho předchůdce Jiří z Poděbrad po sobě zanechal nelehké politické poměry. Navíc se o vládu v českých zemích musel dělit s Matyášem Korvínem.

Když v roce 1471 nastoupil Vladislav II. Jagellonský na český trůn, slíbil, že bude respektovat zájmy kališníků (díky kterým byl vlastně korunován). Situace však byla ve skutečnosti jiná. Sám Vladislav se hlásil ke katolickému vyznání, a tak podporoval katolickou šlechtu i církev. Vlivné pozice pražského purkmistra a pražských konšelů zastávali právě katolíci. Nespokojenost kališníků na sebe nenechala dlouho čekat a náboženská situace v Čechách se přiostřila.

Mezi katolíky a kališníky to vřelo. Král v září 1483 utekl z Prahy před morovou hrozbou, čehož katolíci využili. O svátku svatého Václava se mělo v Praze konat kališnické posvícení. A právě tento den chtěli katolíci využít pro převrat coby začátek rekatolizace. Odpovědí kališníků na tuto plánovanou akci byla právě druhá pražská defenestrace.

Druhou pražskou defenestraci odstartovaly dne 24. září 1483 zvony Týnského chrámu, které začaly bít v osm hodin ráno. Pro kališníky to byl povel k vtrhnutí do radnic na Starém a Novém Městě i na Malé Straně. Nejmírnější byli na Malé Straně (tehdejším Menším Městě), kde konšele pouze zbili a odvedli do vězení. Na Starém Městě zranili radního a purkmistra Jana od Klobouků, který ve snaze zachránit svůj život předstíral smrt. Jeho „mrtvé“ tělo ale kališníci vyhodili z okna Staroměstské radnice. Purkmistr utrpěl vážná zranění, ale byl stále naživu! Ne však na dlouho – za dva dny ho čekala poprava.

Nejkrvavější průběh mělo povstání na Novém Městě. Zde povstalecký kališnický dav zabil čtyři radní, dva obecní starší a rychtářova písaře. Jejich těla byla vyhozena z oken radnice. Tím však kališníci zdaleka nekončili. Začali útočit na kláštery a na Židy, 26. září zabrali Vyšehrad a Pražský hrad. Následovali popravy přeživších. V Praze bylo zakázáno vyznávat jinou víru než kališnickou. Rok trvalo králi, než celou situaci vyřešil. V Evropě se zatím šířil strach z vypuknutí náboženských válek. A jaký byl výsledek? Druhá pražská defenestrace oslabila moc panovníka a přispěla k rozvoji stavovské monarchie. Událost také vyústila v kutnohorský náboženský smír v roce 1485, kdy bylo obyvatelům českých zemí umožněno přihlásit se svobodně ke katolictví i kališnictví.