Tajemství křesťanů: Vznikl papežský stát mazaným podvodem?

Konstantinova donace (latinsky Constitutum Constantini, popř. Donatio Constantini ad Silvestrem I papam) je padělkem připisovaným římskému císaři Konstantinu I. Velikému. Tento římský císař měl s listinou předat papeži Silvestru I. a dalším papežům vládu v Římě a západní Itálii. Konstantinovou donací měla tak být legalizovaná světská moc papežů a celkově posílena papežská moc. Konstantin I. Veliký však není autorem této listiny – ta vznikla mnohem později.

Listina je vlastně kopií dvou jiných písemností. První z nich je tzv. confessio, stará legenda o zázračném uzdravení Konstantina I. Velikého papežem Silvestrem I. z malomocenství prostřednictvím křtu. Císař se po této události měl obrátit na křesťanskou víru. Druhou listinou je tzv. donace (obdarování), ve které Konstantin za uzdravení uděluje římské církvi jistá práva a majetky.

Falzum vzniklo ve skutečnosti někdy mezi polovinou 8. a polovinou 9. století, nejpravděpodobněji ve druhé polovině 8. století. Podle historiků měla být listina sepsána v Římě, a to s jasným cílem – posílit papežskou moc oproti franckým panovníkům. Vznik Konstantinovy donace má jasnou souvislost se vznikem papežského státu. Nepochybně sloužila k posílení postavení církve a papežů. Je také pravděpodobné, že se zde projevila snaha papežů zasahovat do císařských pravomocí.

Někteří historikové uvažují o motivu majetkových a územních zisků římské církve. V Konstantinově donaci se dále píše o přesunutí sídla Konstantina I. Velikého z Říma do Konstantinopole, přičemž v Římě nechává plné pole působnosti papežovi. Římská církev měla získat výsadní postavení mezi církvemi, papež pak dosáhl stejného postavení jako císař.

Konstantinovu donaci lze vnímat jako cílený konstrukt, který měl zajistit, aby byla římská církev politicky nezávislá na franckých vládcích. Listina, ač falzifikát, měla po celý středověk obrovský vliv a význam! Byla uznávaným dokumentem, právně odůvodňovala vznik papežského státu, jeho fungování, práva a pravomoci.

Již v 10. století se objevily názory o tom, že je Konstantinova donace padělkem. Až v 15. století však německý teolog Mikuláš Kusánský a italský humanistický učenec Lorenzo Valla vyvrátili rok 324 jako rok vzniku listiny. Vnitřní znaky textu jsou nepochybně mladší, mnoho formulací také neodpovídá kancelářské praxi 4. století.

Nejen jazyková stránka, ale také z faktografického hlediska je listina nepřesná. Křest císaře Konstantina proběhl až v roce 337, tedy až po roce 324, kdy měla donace vzniknout. V donaci se také píše o Konstantinopoli, ovšem toto město až do roku 330 neslo jméno Byzanc.

V první polovině 19. století označil Konstantinovu donaci za padělek německý historik a teolog Ignacz von Döllinger. Církev jeho tvrzení odmítala a Döllinger byl dokonce exkomunikován. Teprve později se církevní představitelé přiklonili k názoru, že je Konstantinova donace padělkem.