Mayové postavili víc pyramid než Egypťané. Jak to dokázali?

Jedním z významných rysů Mayské civilizace byla její architektura. Stejně jako ostatní mezoamerické kultury užívali Mayové kamenného stavitelství a to do podob jak světských tak sakrálních budov. Vedle klasických obytných domů, paláců, tržišť, kanálů, nádrží, shromaždišť apod. stavěli též rituální a sakrální stavby v podobě vyvýšených platforem a pyramid. Samotné platformy mohly být jen vyvýšeným pódiem, které bylo jevištěm různých rituálních obřadů. V jiném případě zde mohla stát svatyně či byla platforma základem samotné pyramidy. Takové platformy pak měly rozměry několika dnešních fotbalových hřišť. 

Stavitelství pyramid se u Mayské civilizace postupně vyvíjelo. Bylo ovlivněno jak domácí tradicí, tak v některých dobách i cizími vlivy především z oblasti Mexika. Stavení pyramid u Mayů bylo snahou přiblížit se nebi a bohům. Šlo o vyvýšené a dobře viditelné jeviště rituálních obřadů jak pro domnělé bohy, tak pro masy lidí dole. Mayové tedy stavěli pyramidy především jako základny pro vysoko položené chrámy, ovšem v některých případech se jednalo i o pohřební místa a pyramidy tak v sobě ukrývaly královskou hrobku. Asi nejslavnější pochází z města Palenque. Předlohou mayským pyramidám byly především hory, které obsahovaly jeskyně, vstup do podsvětí.

V raném období, které se nazývá jako předklasické období (800 př. n. l. – 250. n. l.) bylo pyramidální stavitelství ovlivněno především olméckou a domácí tradicí. Pyramidy tohoto období mají podobu mohutných, až masivních a těžkých staveb. Jednalo se o stupňovité pyramidy většinou s obdélníkovou základnou s jedním nebo více schodišti, které se směrem k vrcholu zařezávaly do tělesa samotné pyramidy. Na vrcholu pyramid pak stály chrámové stavby v podobě svatyň, zpravidla jedna až tři, které mohly být ještě výškově rozlišeny dalšími stupni. Samotné hlavní schodiště bylo minimálně v dolních partiích lemováno velkými štukovými výzdobami v podobě masek bohů či králů. Celé stavby byly zpravidla natřeny na červenou barvu, zatímco štuková výzdoba hrála a vynikala dalšími křiklavými barvami. V historii mayského stavitelství se jednalo o nejrozměrnější a nejmohutnější stavby. Například v největším městě této epochy, El Miradoru, měřila nejvyšší pyramida 72 metrů a nacházelo se zde dalších pět podobně velkých objektů a desítky menších pyramid. 

Klasické období mayské civilizace (250 n. l. – 900 n. l.) je pak v rámci pyramidového stavitelství reprezentované rozměrově menšími stavbami, které spíše než do šířky stoupaly do výšky. Jedná se o období, kdy se stavitelství v rámci říše začíná regionálně lišit. Je důležité poznamenávat, že Mayskou civilizaci nereprezentovala jednotná říše, ale několik stovek městských států, které mezi sebou neustále bojovali, uzavírali příměří a obchodovali, přičemž se samostatně vyvíjeli a tím i jejich stavební sloh.

Pyramidy v tomto období jsou v každém městě a oblasti odlišné, všeobecně však platí, že se upouští od monumentality a přechází se ke zdobnosti a výšce. Největší města této doby byla města Calakmul a Tikal. Calakmul obsahoval celkově 92 pyramidálních staveb. Nejznámějším reprezentantem této doby, město Tikal, se pyšnil  i pyramidou, která měřila kolem okolo 70 metrů. Většina pyramid však dosahovala výšky 30 až 50 metrů a jednalo se o útlé stavby směřující k nebi. I zde se nachází několik desítek pyramidálních staveb. Stejně tomu bylo i u dalších měst klasického období.

V poklasickém období (900 n. l. – 16. stol.) se mayská kultura vzpamatovává z velkého a kolapsu, který znamenal konec klasické éry. Nové centrum, kde se civilizace rozvíjela, byl především poloostrov Yucatán. Pyramidální architektura zde upadá a nedosahuje už takového rozmachu jako v klasickém období. Samotné stavitelství i kultura celkově je silně ovlivněna cizími prvky, především toltécké civilizace. Nejlepší ukázkou je známá pyramida v Chichén Itza asi z roku 1100 n. l. Celkově je zde na ploše města jen 7 pyramidových chrámů. V mayských městech tohoto období převládají nízké stupňovité stavby s chrámem na vrcholu, popřípadě palácové chrámové stavby. Vrchol však zažívá sochařská a plastická výzdoba.

Když na počátku 16. století připlouvají španělští dobyvatelé, největší sláva a bohatství, vyspělá kultura a stavitelství této civilizace již leželi hluboko v pralesích, stejně jako symboly této velké éry, kterými byly stovky a tisíce pyramid.