Snad žádný panovník byl tak neoblíbený. Byla pověst Zikmunda Lucemburského oprávněná?

Zikmund se narodil přesně před 650 lety, v pozdních večerních hodinách 14., popřípadě 15. února roku 1368 v Norimberku. Byl sedmým dítětem Karla IV., druhým dítětem z manželství Karla a jeho čtvrté manželky Alžběty Pomořanské a druhým mužským potomkem velkého krále. Jeho otec byl velkým státníkem, císařem Svaté říše římské a českým králem, jeho matka byla vnučkou polského krále Kazimíra III. Velikého. Pojmenován byl po sv. Zikmundovi, což byl oblíbený svatý Karla IV., který jeho kult značně rozšířil.

Otec ho zasnoubil s nejstarší dcerou polského krále Ludvíka, Marií. Když pak jeho otec, Karel IV., zemřel, bylo Zikmundovi teprve 10 let. Hned na to byl opět vržen do víru politiky. Stal se např. braniborským markrabětem, ale zalíbení našel následně na uherském dvoře. Silné slovo v politice měl v té době ještě jeho starší bratr Václav IV., který chtěl bratra vidět i na polském trůnu. Poláci však byli proti dalšímu spojení Polska a Uherska a za královnu zvolili namísto Marie mladší Hedviku. Zikmund si následně vynutil sňatek s Marií Uherskou a stal se v roce 1387 uherským králem. Byl jediným Lucemburkem na uherském trůně, ovšem udržel se na něm téměř po pět desetiletí. Tím odstartovala jeho velká politická kariéra.

Evropu trápilo papežské schizma. Na druhé straně síla a moc Zikmundova bratra Václava v Čechách pokulhávala. V roce 1400 dokonce Václav IV. přišel o císařskou korunu. Obrátil se o pomoc na bratra Zikmunda s výměnou za správu Čech. Ten toho využil a začal zabírat královské hrady. Když se dal Václav na odpor, byl zajat a uvězněn ve Vídni. V Čechách však proti Zikmundovi rostl odpor, který chtěl řešit vojensky, nakonec však musel řešit problémy v Uhrách. Václavovi se podařilo uniknout a následně se bratři smířili.

Největší triumfem Zikmunda bylo získání císařské koruny v roce 1411, v čemž ho i bratr Václav podpořil. Právě v roli císaře Svaté říše římské se značně zasloužil o vylepšení stávající situace. Od časů Karla IV. byla vysoká politika plná křehkých mocenských vztahů, popřípadě byly některé věci přehlíženy, na což doplatil především Václav IV. Zikmundovi se však podařilo evropské mocenské poměry konsolidovat. Hlavně pak vyřešit vleklé papežské schizma. To se řešilo na koncilu v Kostnici. Samotný koncil znamenal vyřešení církevní krize, kdy měl svět opět jednoho papeže, ovšem poměry v Čechách události v Kostnici negativně rozladily. Jednalo se především o upálení mistra Jana Husa.

Po smrti svého bratra Václava IV. v roce 1419, Zikmund jen těžce hledal oporu u českých pánů. Tu nacházel především u katolické šlechty. Díky držení významných hradů, jako byl Pražský hrad, byl též v roce 1420 korunován českým králem. O vládu nad českými zeměmi však musel dlouho bojovat vlivem husitské revoluce, která se rozhořela po celé zemi. Fakticky tak vládl až v letech 1436-37, tedy pouhé dva roky. Z "dobyté" české země nakonec musel opět prchat před nepokoji, aby na hranicích, konkrétně ve Znojmě, naposledy vydechl.

Byť je v jeho osobě spatřován určitý zápor, je to dáno především snahou vyvážení dobra a zla, kdy na tu dobrou stranu je kladen Václav IV., coby zastánce Jana Husa a na druhou stranu Zikmund, který měl mít na svědomí kostnický koncil a jeho procesy. Tento obraz se rodí už od období husitské revoluce v 15. století. Objektivně se Zikmundovi nedá upřít fakt, že více než jeho bratr Václav zdědil po otci vladařské a diplomatické dovednosti. Byl to také člověk vzdělaný, ovládal 7 jazyků, byl společenský a zdatný v rytířských turnajích. Právě on udělal velkou a pevnou reformu v Říši, přičemž zasahoval i do sporů mezi Anglií a Francií, popřípadě do politiky dalších zemí. Snažil se Evropu sjednotit v boji proti Turkům, sám vytvořil podunajské soustátí, které mělo tvořit obrannou linii proti rozpínavosti Osmanské říše. V těchto věcech však zůstával osamocen, o to větší mu patří zásluha. Někdy je také nazýván jako poslední císař středověku.