"Liška ryšavá"? Jaká ve skutečnosti byl syn Karla IV. Zikmund Lucemburský?

Nebyl to jen velký, téměř nepřekonatelný odkaz otce Karla IV., ale i samotná těžká a neklidná doba, která nepřála jinak talentovanému a moudrému králi, a určovala tak jeho osud i pohled na něj. Ze synů Karla IV. se jistě Zikmund talentu svého otce podobal nejvíce. Přesto se dnes na jeho osobu stále odlišně dívá Evropa a obyvatelé českých zemí. Po dlouhou dobu mu zde nebyl nakloněn osud. Ať už to bylo v době, ve které sám žil, v 19. století při snaze zviditelnění národních hrdinů, nebo v minulém století, kdy se stal známou zápornou postavou v černo-bíle provedeném světě českých dějin ve velkolepé trilogii Otakara Vávry.

Role jeho postavy je v českých dějinách spletitá a problematická. Je označován jako nepřítel českého lidu, odpůrce svobodného vyznání víry podobojí, striktní, přísný, zlý až despotický vládce, jehož zájem neležel na rozdíl od velkého otce v Čechách, ale v Uhrách a v Říši.

Zveličována je především jeho role v procesu s Janem Husem v roce 1415. Je ovšem nutné podotknout, že onen proces se konal jako jedna z mnoha položek velkého kostnického koncilu, jehož cílem nebylo přednostně řešit kacířství či církevní nepokoje v Čechách, ale vyřešit papežské schizma, kdy na papežském stolci seděli tři papežové. Zikmund tehdy dal Janu Husovi ochranný glejt, který mu zaručoval bezpečnou cestu do Kostnice.

Jan Hus byl nakonec během procesu, kdy se snažil hájit svá slova a kázání, uvězněn. Císař Zikmund po svém příjezdu do Kostnice žádal kardinály o Husovo propuštění, avšak ti pohrozili, že se sněm rozejde. Tomuto nátlaku také Zikmund podlehl, jelikož vyřešení vleklého rozkolu a krize v církvi pro něj bylo primární, ba životním posláním. Dostalo se mu však slibu, že Janu Husovi bude zajištěno veřejné slyšení.To se nakonec opravdu uskutečnilo, ovšem Husova obhajoba neobstála. Byl prohlášen za heretika a kacíře a odsouzen k trestu smrti. 6. července 1415 byl upálen.

Husovo upálení v Čechách rozvířilo nevoli, odpor a hněv. Zikmundovi bylo vytýkáno, že se nezasloužil o bezpečný návrat Jana Husa opět domů. Je pravda, že Zikmundovi šlo především o vyřešení krize, týkající se celé Evropy a západního křesťanství, kdy osoba Jana Husa byla jen jakousi obětí, položkou k závěrečnému vyřešení situace. Je ale též pravda, že v samotném odsouzení neměl hlavní roli. Rozsudek byl vůlí církevních hodnostářů.

Osoba Zikmunda coby císaře Svaté říše římské a hlavní světské postavy koncilu, byla však v českých zemích s tímto procesem navždy spojena. Po smrti krále Václava IV. vítala v Čechách nového právoplatného krále pouze katolická šlechta. Naopak husitská šlechta očekávala krále s obavami a začala chystat volební požadavky, aby Zikmunda uznala. Jednalo se o přijímání z kalicha či zabavení se církevního majetku. Těmto požadavkům odmítal Zikmund ustoupit, což v plné míře vedlo k rozpoutání husitských bouří a revoluce.

Ač byl Zikmund skvělým diplomatem a vzdělaným mužem, coby vojevůdce se příliš neosvědčil. Jeho panování je na české scéně plné prohraných bitev a neúspěšných tažení v podobě křížových výprav proti kacířům v neposlušné zemi. Neochota kompromisu však jen přilévala olej do ohně a husitství bylo na vzestupu. Ve Slezsku, Lužici a na Moravě byl jako král uznán, ovšem v Čechách nikoliv a po roce 1422 musel zemi na dlouhou dobu opustit.

Právě v té době se rozšířilo hanlivé a posměšné označení Zikmunda coby „lišky ryšavé“ či „šelmy ryšavé“. Bylo to především bouřlivé kázání Jana Želivského z roku 1420, při němž připodobnil Zikmunda k rudému drakovi z Apokalypsy a které tuto přezdívku zvěčnilo. Je ovšem pravda, že samotné označení je mnohem starší. Pochází už ze Zikmundova dětství a souvisí se zrzavou barvou jeho vlasů. Označení „liška ryšavá“ tak byla původně jakási přezdívka zrzavého chlapce, a až později byla zneužita pro hanlivé označení neoblíbeného panovníka, coby prohnaného a lstivého krále.