Nejhorší česká katastrofa? Při zřícení dolu Marie zemřely stovky Čechů

Celou tragickou událost, při níž zemřelo 319 mužů, měl na svědomí jeden neopatrný havíř, který poslední květnový den roku 1892 pracoval na 29. obzoru dolu Marie, v hloubce 950 metrů pod zemským povrchem. Právě zde zahodil dohořívající knot kahanu, od něhož vzplálo dřevěné bednění. Požár se pak velmi rychle šířil. Nikdo však ještě netušil, jak katastrofické bude mít následky a kolik si vyžádá lidských životů.

Požár propukl již kolem jedenácté hodiny dopoledne. Zhruba za hodinu si ho všimli horníci, kteří nastupovali do práce. V té době již celou výdřevu Mariánského dolu pohltily plameny. Do závodní kanceláře dorazila zpráva o požáru až po půl druhé odpoledne! Situaci bylo nutné začít okamžitě řešit. Ovšem pro stovky horníků už bylo pozdě.

Prvním problémem bylo pozdní ohlášení požáru. Další problém nastal, když někteří z horníků nevěřili tomu, že v dole hoří. Tito muži si nevědomě podepsali ortel smrti. Správce Mariánského dolu Hugo Grögler nařídil hasit požár vodou, což bylo poněkud nešťastné řešení. Proud vody totiž vedl jedovatý dým do dalších šachet a také znemožnil ventilaci vzduchu. Největší problém nepředstavoval samotný oheň, ale dým, který tak zasáhl všechny čtyři okolní doly. Horníci neměli sebemenší šanci před jedovatými plyny utéci a v dole se udusili. Někteří havíři zase utrpěli smrtelná zranění při pádu z výšky. V osudný květnový den nastoupilo do služby v Mariánském dole 161 pracovníků, 100 z nich při katastrofě zemřelo. Další muži zemřeli také v okolních dolech.

Požár v dole rozpoutal pochopitelně paniku. Jakákoli záchrana horníků v Mariánském dole byla prakticky nemožná – kvůli plamenům i jedovatým plynům. Mnozí horníci se snažili pomoci svým kolegům skrz okolní doly Františka Josefa I., Vojtěcha a Anny. Jako ochranu před dýmem používali šátek namočený v octu, který si přivázali přes ústa, což se však ukázalo jako nedostačující. Ovšem i tito odvážlivci a hrdinové našli v hlubinách smrt. Několik málo horníků se ale zachránit nakonec podařilo. Za zmínku stojí jistě horník jménem Jan Soukup, který byl z dolu zachráněn po 24 hodinách.

Horníci umírali také v okolních dolech, celkem si důlní neštěstí vyžádalo 319 obětí. Po mrtvých mužích zůstalo truchlit 280 vdov a více než 900 dětí! Těla mrtvých byla vyzvedávána ještě devět následujících dní, některá z nich nebylo možné identifikovat. Pozůstalí pak museli určit totožnost zemřelých například podle hodinek.

Někteří muži po sobě zanechali dopisy na rozloučenou a poslední vůle, nejčastěji psané na lepenkových krabicích. V nich odkazují svůj majetek ženám, naposledy jim vyznávají lásku, modlí se a žádají o poslední odpuštění. Vzkazy jsou to velmi dojemné.

A jak dopadl horník, který celou tragédii způsobil? Emanuel Kříž, jak se tento neopatrný muž jmenoval, byl potrestán. Zemský trestní soud mu vyměřil tři roky těžkého vězení. Potrestáni byli také další tři horníci.

V Mariánském dole se dnes už netěží. Šachetní budova začala po skončení těžby sloužit jako muzeum s přístupnou Mariánskou štolou nebo expozicí o důlní katastrofě či důlní technice.