Slavní evropští panovníci neumírali vždy důstojně? Zabíjel smích, záchody i neuvěřitelná nešikovnost

Nešikové a smolaři

Někteří evropští panovníci zemřeli kvůli své vlastní nešikovnosti či smůle. Mezi tyto nešiky a smolaře patřil třeba Béla I., Karel II. Navarrský nebo Vilém III. Oranžský.

Uherský král a nitranský kníže Béla I. (1016-1063) byl sice obávaným válečníkem, ovšem jeho nešikovnost ho stála život. Osudného dne si sedl špatně na svůj trůn, který se pod ním zřítil. Panovník z rodu Arpádovců se při této nehodě velmi těžce zranil a za pár dní zemřel.

To navarrský král Karel II. (1332-1387) doplatil na nešikovnost a hloupost své služebné. V lednu roku 1387 ho trápily velké zdravotní problémy. Jeden léčitel mu poradil, že mu pomůže, když se nechá zašít do lněného plátna namočeného do alkoholu. Služka proto krále do plátna zašila, udělala však jednu zásadní chybu – nit upálila plamínkem svíčky. A protože bylo plátno nasáklé alkoholem, rychle začalo hořet. A tak navarrský král uhořel.

Vilém III. Oranžský (1650-1702) svrhnul z anglického trůnu v roce 1688 Jakuba II. Stuarta. Tento vynikající válečník však kvůli své nešikovnosti v roce 1702 zemřel během lovu. Tehdy se svým koněm najel na krtinec. Kůň zakopnul a Viléma ze svého hřbetu shodil. K těžkému zranění navíc panovník onemocněl zápalem plic a zemřel.

Smrt na záchodě

Na záchodě nedůstojně zemřeli římský císař Eliogabalus, anglický panovník Edmund II. nebo ruská carevna Kateřina Veliká.

Římskému císaři Eliogabalovi (203-222) byla předpovězena násilná smrt. Proto byl velice opatrný a nosil u sebe zbraň. Císař nebyl oblíbený, a proto se ho vojáci rozhodli zabít. Vtrhli do jeho paláce a vystrašený císař se před nimi schoval na toaletě. A zde také později zemřel – jeden z vojáků ho probodl. Zohavené tělo císaře pak vojáci vhodili do řeky.

Velmi krutým a nedůstojným způsobem zemřel anglický král Edmund II. (989-1016). Na něj si počkal vrah pod latrínou, což jistě vyžadovalo jistou odvahu. Angličtí kronikáři tuto kuriózní vraždu zaznamenali – zmiňují se o tom, jak vrah zanechal meč v králových vnitřnostech a utekl. V některých dobových zprávách je však jako vražedná zbraň udávána kuš. Ať už vrah krále zabil kuší nebo mečem, nejednalo se jistě o ten nejlepší odchod panovníka ze světa.

Také Kateřina Veliká (1729-1796) zemřela na záchodě. Osudné ráno po snídani panovnice navštívila onu místnost, kde však byla velmi dlouho. Proto komorník zaklepal na dveře – carevna se však neozývala. Když muž otevřel dveře, nalezl Kateřinu bez známek vědomí ležet na podlaze. Lékař ji později přivedl k životu, ovšem následujícího dne ruská panovnice zemřela – alespoň důstojně, v posteli.

Smích jako zabiják

Aragonský panovník Martin I. (1356-1410) bral zřejmě život s humorem. A to až do konce. Na rozdíl od svých příbuzných se nevěnoval s oblibou lovu, raději se obklopoval knihami a učenci. Údajně byl také pověstný svým smyslem pro humor. A právě smích se mu stal osudným. V lednu roku 1410 se necítil zrovna nejlépe, trápili ho vleklé zdravotní problémy. A jeho pověstné záchvaty smíchu mu v tomto špatném zdravotním stavu ublížily natolik, že zemřel.

Oběti přejídání

K smrti se ujedli anglický král Jan Bezzemek a švédský král Adolf Fridrich.

Jan Bezzemek (1166-1216) byl tak trochu smolař. Ve stejný rok, kdy kuriózně zemřel, ztratil nejprve v bažinách důležité listiny, anglickou korunní pečeť a královské klenoty. Krále začnou od tohoto okamžiku trápit psychické problémy, ke kterým se později přidaly i ty zdravotní. Pomoc mu nabídli mniši z vesnice Swinshead, kteří mu podávali ve velkém množství jídlo a víno. Jan Bezzemek tuto „léčbu“ nepřežil.

Švédský panovník Adolf Fridrich (1710-1771) byl velkým milovníkem dobrého jídla, což se mu nakonec stalo osudným. Večer 12. února roku 1771 si naplno užíval tzv. Fettisdaten, tedy Tlustý den. Po tomto dni následovalo postní období, a tak chtěl král zřejmě sníst vše, co se do něho vešlo. Po velmi bohaté večeři však Adolfovi nebylo dobře. Druhý den na zažívací problémy zemřel.