Druhý nejdéle vládnoucí český král? Na trůnu původně vůbec sedět neměl

Je docela paradoxem, že z českého dějepisu skoro zmizel Leopold I. z rodu Habsburků. Byl totiž druhým nejdéle vládnoucím českým králem! Jeho vláda trvala dlouhých 48 let! V českých zemích byla ve znamení míru, což přispělo k obnově poměrů a zmírnění následků po ničivé třicetileté válce. Možná také proto je období jeho vlády, tedy druhá polovina 17. století, tak trochu opomíjeno, protože to na první pohled vypadá, jako by se v našich zemích vlastně nic důležitého nedělo. Země Koruny české se však jako součást habsburského soustátí zapojily do některých konfliktů mezinárodního významu, i když nepřímo. Leopolda I. rozhodně nemůžeme považovat za nevýznamného panovníka a nemělo by se na něj zapomínat – vždyť díky jeho vládě vznikla evropská velmoc. Byl jednou z nejvýznamnějších osobností své doby.

Leopold I. se narodil v sobotu 9. června roku 1640 ve Vídni. Jeho otcem byl císař Svaté říše římské národa německého, český a uherský král Ferdinand III., jeho matkou Marie Anna, zvaná španělská. Tato žena byla dcerou španělského krále Filipa III., a byla tak Ferdinandovou přímou příbuznou – sestřenicí. V té době se nejednalo o nic neobvyklého, takto bylo zajištěno pokračování vlády v rodu Habsburků. Ovšem také to s sebou přinášelo riziko výskytu duševních chorob, což se u Leopolda I. naštěstí neprojevilo.

S Leopoldem I. se na panovnický trůn zprvu nepočítalo – nebyl totiž prvorozeným synem Ferdinanda III. Rakouští Habsburkové (stejně jako další evropské panovnické rody) zastávaly tzv. právo primogenitury, tedy nástupnictví prvorozeného potomka na trůn. A Leopold měl staršího bratra Ferdinanda, předpokládaného budoucího následníka trůnu. Leopoldovi byla proto již v dětství předurčena církevní kariéra, od čehož se odvíjela podoba jeho výchovy. Někteří historikové v této výchově spatřují důvod, proč neměl Leopold zprvu dobré předpoklady stát se úspěšným panovníkem. Jako negativní vlastnosti tohoto Habsburka bývají uváděny například nesamostatnost, přehnaná zbožnost, váhavost nebo mírnost. Dnes se však můžeme už jenom domnívat, zda mu skutečně byly tyto rysy vlastní. Pravdou totiž zůstává, že ke zbožnosti byli vychováváni všichni malí Habsburkové, a tak Leopoldova výchova v dětství vlastně nebyla ničím neobvyklá. Čemu však Leopold učen nebyl (na rozdíl od svého staršího bratra), bylo vojenství a politika.

Když bylo Leopoldovi 14 let, jeho starší bratr Ferdinand zemřel. A tak se Leopold stal nečekaně následníkem trůnu, a musel tak získat praktické politické zkušenosti, věnovat se studiu historie a diplomacie. V roce 1655 získal Leopold uherskou korunu, o rok později českou. Pak však musel bojovat o korunu římskou, kterou nakonec roku 1658 vybojoval.

Leopoldova vláda byla v Habsburské monarchii ve znamení nepokojů, které se však příliš nedotýkaly přímo českých zemí. Zde například došlo k čarodějnickým procesům na Losinsku mezi lety 1678 až 1696 nebo k selskému povstání roku 1680. Leopold svedl několik úspěšných bitev s Osmanskými Turky, dlouhé roky válčil s Francií. Jeho říše se stala jednou z evropských velmocí.

Leopold I. byl milovníkem a podporovatelem kultury, vědy a umění. Sám se dobře orientoval v oblasti literatury, divadla i hudby. Hovořil několika jazyky, v dobových pramenech je uváděn jako člověk inteligentní, vzdělaný a kultivovaný, pracovitý a pečlivý. Kulturu, umění a vlastní zábavu rozhodně nevyzdvihoval na úkor panování! Nesmíme zapomínat na fakt, že mnohé kulturní akce a počiny, kterým věnoval Leopold svou pozornost, byly zahrnuty v povinnostech panovníka i v potřebě reprezentace.

Sám Leopold I. byl velice hudebně nadaný. Ovládal hru na několik hudebních nástrojů, komponoval hudební skladby. Celkem složil 79 duchovních skladeb, například dvě mše, osm oratorií, hudebním doprovodem doplnil devět žalmů. Na počest své první ženy zkomponoval Rekviem. Ze světských skladeb je mu jich připisováno 155 – je autorem 102 tanců, dále vícehlasých písní i baletní hudby. Finančně podporoval dvorskou kapelu, která byla jednou z nejlepších hudebních sestav v Evropě.

Leopold byl také vášnivým sběratelem umění. Sbíral staré a vzácné knihy a rukopisy, ale také žádané knižní novinky. Četba patřila spolu s hudbou k jeho předním zájmům. Obklopoval se také výtvarnými díly, sbíral antické mince, věnoval se studiu historie a habsburské genealogie, fascinovala ho alchymie a astronomie, ostatně jako mnoho panovníků a šlechticů té doby.

Leopold I. byl bezpochyby významným panovníkem a nemělo by se na něj zapomínat.