Sídlo prvního českého krále? Pražský hrad to překvapivě nebyl

Vratislav se narodil okolo roku 1033 jako druhorozený syn knížete Břetislava I. a Jitky ze Svinibrodu. Jeho bratrem byl Spytihněv II., který se po smrti otce stal knížetem. Dalšími bratry byli Konrád I. Brněnský, Oto Olomoucký a Jaromír. Jak už tituly napovídají, všichni bratři získali svůj úděl, své území, až na Jaromíra, na kterého jakoby otec zapomněl. Tomu byla přidělena církevní dráha. S tímto údělem však Jaromír nebyl spokojen a odešel ze země. Za rázného panování Spytihněva se neodvážil vrátit, ovšem když na knížecí stolec nastoupil mírnější Vratislav, vrátil se zpět do země.

Sám Vratislav II. po nástupu na knížecí stolec obnovil moravské úděly, které vrátil bratrům Konrádovi a Otovi. Především však musel řešit spor dvou vůdčích sil v křesťanském světě, papežství a císařství. Šlo o takzvanou investituru, tedy o kompetenci v otázkách udílení nejvyšších církevních úřadů. O tuto privilegium bojovali papež s panovníkem. Polsko a Uhry se přidaly na stranu papeže, Vratislav II. se stal hlavním spojencem německého císaře Jindřicha IV. Vratislav ho podporoval a hájil jeho zájmy a de facto mu tak pomohl dobýt Řím, kde Jindřich IV. na papežskou stolici dosadil místo Řehoře VII. papeže Klimenta III. Ten ho též korunoval na císaře Svaté říše římské. Spojenectví přineslo Vratislavovi úspěch. Císař mu totiž v roce 1085 udělil královský titul, i když nedědičný. Přesto se Vratislav II. stal prvním českým králem.

V těch dobách už ale nesídlil na Pražském hradě, jak by se mohlo zdát. Vedle zahraniční politiky musel řešit i domácí záležitosti. O slovo a moc se zde rázně hlásil nejmladší Jaromír. Duchovní moc totiž na Pražském hradě značně zasahovala i do moci světské, což nahrávalo do karet Jaromírovi. Mezi bratry tak vzniklo po mnoha svárech opravdové nepřátelství, které se dostalo i do Kosmovy kroniky.

Aby Vratislav II. omezil vliv pražského biskupství, rozdělil už roku 1063 českou diecézi na dvě části, moravskou a českou. V Olomouci bylo zřízeno biskupství pro Moravu, podléhající arcibiskupství v Mohuči, zatímco co biskupství v Praze ovládalo zbytek země. Ovšem po smrti biskupa Šebíře byl v onom roce 1067 svými bratry Konrádem a Otou povolán zpět Jaromír a předveden před knížete Vratislava se žádostí, aby mu udělil slíbené biskupství. Vratislav se obával, že by Jaromír získal příliš velkou moc a nechtěl vyhovět. Na stranu Jaromíra se ale postavili bratři Konrád s Otou a následně do věci začala zasahovat i Říše a Řím. Jaromír se tak stal pražským biskupem a snažil se zrušit olomouckého biskupství a obnovit jedinou diecézi.

Kvůli značným rozepřím tak kolem roku 1070 přesídlil Vratislav II. z Pražského hradu na Vyšehrad. Zde založil kostel svatého Petra a Pavla, k němuž zřídil sbor kněží, tedy novou kapitulu. Nová, bohatě nadaná kapitula se měla těšit exempci, čili měla být vyňata z biskupské pravomoci a podřízena přímo římskému papeži. 

Vedle zmíněné baziliky sv. Petra a Pavla vzniklo na Vyšehradě i několik dalších kostelů, např. kostel sv. Klimenta, rotunda sv. Jana Evangelisty či rotunda sv. Martina. Vznikly zde i světské stavby, především výstavný palác, který stával kdesi v jihozápadní části akropole nad vyšehradskou skalou. Celé hradiště bylo obehnáno hradbou a získalo insignie hodné opravdového sídla vladaře.

Právě sem se roku 1085 vracel Vratislav II. když za své věrné služby od Jindřicha IV. získal královský titul. Vyšehrad se tak stal sídlem prvního českého krále. Vratislav II. tehdy stále vedl spor s Jaromírem, který nacházel opory u Jindřicha IV. Podařilo se mu opět spojit obě diecéze pod jedno pražské biskupství. Ovšem již v roce 1088 se Vratislav II. opět snažil o obnovení olomouckého biskupství, načež se rozhodl Jaromír jet protestovat k samotnému papeži do Říma. Cestou však v roce 1090 zemřel.

Vratislav II. se z královské koruny radoval ještě další dva roky. Jeho nástupci ale již na královský titul nárok neměli. Samotný Vyšehrad jim sloužil jako sídlo do časů Soběslava I. Ten nechal v roce 1135 velkolepě přestavět do kamenné, románské podoby Pražský hrad, který se opět stal knížecí a následně královskou rezidencí.