Jeho socha v Brně baví Česko. Kdo je ale římský král Jošt Lucemburský?

Jošt Lucemburský, zvaný též Moravský, se narodil pravděpodobně v roce 1351 právě v Brně. Byl synem Jana Jindřicha, tedy synovcem Karla IV. a vnukem Jana Lucemburského. Byl prvorozeným synem svého otce markraběte Jana Jindřicha a jeho druhé manželky Markéty Opavské z rodu opavských Přemyslovců.

Své ambice začal Jošt naplňovat již v roce 1375 po smrti svého otce. Nebyl rozhodně jedináčkem, měl tři sestry Alžbětu, Kateřinu a Annu, a tři bratry Prokopa, Jana Soběslava a Jana. Poslední zmiňovaný Jan zvaný Moravský, byl nemanželským dítětem Jana Jindřicha, které měl s neznámou ženou, neznámého stavu a původu. I proto byl nejspíše předurčen pro církevní dráhu. Stal se například litomyšlským a následně olomouckým biskupem.

Ony ambice prvorozeného Jošta však narušovaly další dva bratři. Po smrti svého otce se stal tzv. starším moravským markrabětem, ovšem o správu Moravy se ale musel dělit s bratry Prokopem a Janem Soběslavem, mladšími moravskými markrabaty. To také vedlo ke sporům a nakonec válkám, které mezi bratry vypukly po smrti Jana Soběslava v roce 1380. Různé šarvátky i menší války odehrávající se na území Moravy se nazývají jako Moravské markraběcí války. S určitými přestávkami trvaly až do smrti Prokopa v roce 1405. Za následek měly jak vnitropolitické rozepře, tak místy rozbořené hrady a opuštěné vesnice. 

Sám král a císař Karel IV. se snažil zajistit nástupnictví pro svou rodinnou linii, i proto v roce 1376 ustanovil nástupnický řád, který trůn zaručoval jeho přímým potomkům, v první řadě Václavovi. Rozhodl se i vyřešit poměry na Moravě. Potvrdil například dohodu Jošta a Jana Soběslava o rozdělení rodového majetku po jejich otci Janu Jindřichovi. Jošt následně získal do zástavy Kladsko, které držel až do roku 1388, kdy ho směnil s českým králem Václavem IV. za zástavu Lucemburska.

Právě ke svému bratranci později upíral svou pozornost i své ambice. Václava IV. nevnímal jako silného a schopného vládce. Přitom ho právě Václav IV. už v roce 1383 jmenoval generálním říšským vikářem pro Itálii. Jošt se tak stal zástupcem krále v italských říšských državách, což pro něj znamenalo významné povýšení. Obnovil brněnskou mincovnu a po celou dobu vlády razil vlastní mince.

Roku 1387 pomohl Jošt společně s Prokopem větší finanční půjčkou svému bratranci Zikmundovi Lucemburskému k získání uherského trůnu. Odměnou jim byla část dnešního západního Slovenska. Roku 1388 jim Zikmund, který potřeboval stále více peněz, dal do zástavy Braniborsko. Později se kvůli Zikmundově neschopnosti splácet stal držitelem jednoho ze sedmi říšských kurfiřtských hlasů. Kromě toho mu Václav IV. dal roku 1388 do zástavy zmiňované Lucembursko a alsaské fojtství.

Jošt tak rychle rozšiřoval svůj majetek i politickou moc, jeho ambice nicméně stále nebyly ukojeny. Právě tehdy, roku 1394, zaštítil Panskou jednotu v odboji proti králi Václavu IV., zatímco markrabě Prokop a králův bratr Jan Zhořelecký zůstali na jeho straně. 

Také roku 1402 během dalšího panského odboje proti králi stál Jošt na straně šlechty, tentokrát ve spojení se Zikmundem Lucemburským. Vzápětí se s ním ale rozešel a po smrti svého bratra Prokopa v roce 1405 stál již na straně Václava IV.

Sám Václav IV. již v roce 1400 ztratil říšskou korunu, byť stále věřil v její znovuzískání. V roce 1410 o ni usiloval jak Jošt, tak Zikmund Lucemburský. Kurfiřti nejdříve v září zvolili za římského krále Zikmunda. Protože však nedostal potřebnou většinu hlasů, volbu opakovali ještě v říjnu. Tentokrát své hlasy dali Joštovi. Ten tak dosáhl svých vysněných ambic, ovšem těžko říci, zda by netoužil po dalších. K tomu však neměl příležitost a i z titulu římského krále se neradoval dlouho, jen necelé 4 měsíce do 18. ledna 1411, kdy na brněnském hrdě Špilberku zemřel. Bylo mu zhruba 60 let. 

Za svého života se tak dokázal z pozice moravského markraběte, který se ještě o vládu musel dělit se sourozenci, vypracovat až na římského krále. Ovšem jeho ctižádostivost zavinila i různé rodinné a politické rozepře. Sám navíc neměl žádné děti. Zda je jeho pomník v Brně oprávněný, tak záleží na úhlu pohledu a sympatiích každého z nás. Ovšem vědět, kdo Jošt byl, si určitě tato osobnost zaslouží.