Krutý osud české vládkyně? Žofie Chotková, česká hraběnka, které obrovská láska přinesla smrt

Na zámku Konopiště, které bylo rodinným sídlem Františka Ferdinanda d'Este a jeho manželky Žofie Chotkové, se letos slaví 150. výročí narození zámecké paní. Žofie Marie Josefína Albína roz. hraběnka Chotková z Chotkova a Vojnína, se narodila 1. března 1868 ve Stuttgartu. Její matkou byla Vilemína Kinská z Vchynic a Tetova a jejím otcem hrabě Bohuslav Chotek, který se angažoval ve službách Habsburků. 

Žofie rozhodně nebyla jedináčkem. V manželství Bohuslava s Vilemínou se narodilo celkem devět dětí – Wolfgang, Zdena, Marie Pia, Karolína, Žofie, Terezie, Oktavie, Marie Antonie a Marie Jindřiška. Rodina při svých pobytech v Čechách žila převážně na zámku ve Velkém Březně. 

Do vyšší společnosti byla Žofie uvedena poprvé v roce 1885, když ji bylo 17 let. Tehdy, 10. února roku 1885 na plese Marie Valerie, dcery císaře Františka Josefa I., se Žofie poprvé setkala s o pět let starším Františkem Ferdinandem, kterému věnovala tanec.

Po smrti své matky vstoupila v roce 1888 do služeb ke dvoru arcivévodkyně Isabely z Croy, manželky rakouského arcivévody a těšínského vévody Bedřicha Rakousko-Těšínského, kde působila jako dvorní dáma. Právě tady se dále setkávala s příslušníky habsburského rodu a také s Františkem Ferdinandem. Letmé přátelské seznamování se na začátku 90. let změnilo v opravdovou lásku, kterou však vzhledem k postavení obou bylo nutno tajit. Lásku si tak dávali najevo během tajných návštěv v Praze nebo na zámku Konopiště, z kterého František Ferdinand pomalu tvořil bezpečné a útulné sídlo pro svou milovanou a jejich budoucí rodinu.

O jejich vztahu tak dlouho vědělo jen málo nejbližších lidí, ovšem čím více jejich city sílily, tím více vztah vyplouval na povrch. Při četných návštěvách si toho po čase všimla i arcivévodkyně Isabela. Nejdříve jejich vztah viděla jen jako nevinou, krátkodobou pletku, ovšem po jisté době tomu chtěla učinit přítrž. Při jedné z návštěv Františka Ferdinanda v roce 1898 vyhrožovala, že o jejich absurdním a nanejvýš nevhodném poměru poví císaři. František Ferdinand a Žofie věděli, že takto to dál nejde. František Ferdinand se ke vztahu s Žofií svému strýci a císaři přiznal, ovšem přes císařův nesouhlas se jí nehodlal vzdát. Oba museli přečkat další rok, během něhož se mnozí snažili tento nestejně urozený a nevhodný pár rozdělit. František Ferdinand i Žofie si tak museli mnohé vytrpět, ale odolali. 

František Ferdinand musel složit tzv. renunciační přísahu. Žofie tak věděla, že kvůli morganatickému sňatku nikdy nebude císařovnou, ale jen manželkou císaře a jejich děti nebudou mít právoplatné postavení na dvoře, ani nárok na trůn. Vysněná svatba se však konala a to 1. července roku 1900 a to bez hostů císařského dvora, kteří svatbu bojkotovali. Císař tehdy Žofii povýšil na kněžnu a o devět let později ji udělil titul vévodkyně z Hohenbergu. Císařovnou a svému manželovi rovnou se však nikdy stát nemohla. Navíc i po svatbě nemohla svého manžela oficiálně doprovázet a různé ústrky je doprovázely i nadále. Proto trávili i se svými třemi dětmi nejvíce časů na svých panstvích, v Čechách především na Konopišti. 

Žofie byla svému manželovi vždy oporou, především kvůli jeho tuberkulóze. Též ho uklidňovala, jelikož byl hluboce uražen ústrky a naschvály, které museli nadále strpět. O císařský titul ji však nešlo. Sňatek s milovaným mužem byl pro ní hlavním splněným snem, stejně jako šťastná rodina. Sám František Ferdinand napsal v dopise pro svou matku, že mu Žofie byla "oporou, přítelkyní, manželkou, matkou, vším jeho štěstím...". 

Po jeho boku chtěla Žofie stát i při vojenských manévrech v Sarajevu. Oba tak využili první příležitosti po 14 letech od svatby, kdy konečně mohli na veřejnosti vystupovat po svém boku. Byla to jejich první, ale také poslední společná cesta. 28. června roku 1914 na ně byl spáchán atentát, při kterém Žofie se svým mužem zahynula. Bylo ji 46 let. Na jejich náhrobku na rodinném zámku Artstetten pak stojí „Svázáni svazkem manželství, spojeni stejným osudem“.