Proč se říká "pít jako Dán"? Tady je jasné vědecké vysvětlení

Náchylnost Vikingů k holdování alkoholu, je ale patrně staršího data, už u Germánů si ji povšiml už římský historik Tacitus, který také naznačil význam hostin a alkoholu u severských národů: „Strávit celý den a noc hodováním není pro nikoho potupou. Jejich spory, jak lze očekávat u opilých lidí, se jen zřídkakdy obejdou bez zranění a krve. Přesto právě na hostinách se smiřují nepřátelé, tvoří manželská spojenectví, volí se náčelníci a konečně se rozhoduje i o válce a míru, protože si myslí, že mysl není nikdy tak otevřena upřímným úmyslům a nakloněna vznešeným cílům.“

Že to u Vikingů s alkoholem nebylo jen tak, svědčí i varování nejvyššího norského boha Ódina, z Výroku Vysokého (Hávamalu), které se nachází v poetické Eddě:

Není pravda, že přítelem je mužům na cestě medovina. Neboť čím více pije, tím méně ví opilý o svých úmyslech.

Volavkou zovou zapomnění toho, kdo chmelu hoví. Peřím toho ptáka jsem spoután byl v Gunnlödině hrazeném hradě.

Zkušenosti zlé jsem nejednou získal z malvazu moudrého Fjalara. Pij jen s mírou medovinu, bys neztratil po pití paměť!

Hlavním nápojem vikingů bylo pivo, protože si ho mohly odvolit všechny složky společnosti, navíc v severských krajích se pěstování vína moc nedařilo a destilace tvrdého alkoholu byla neznámá. Ovšem nejtradičnějším a nejstarším alkoholickým nápojem byla medovina, která byla v ságách idealizována jako nápoj hrdinů, hodila se zejména k výjimečným událostem a pro ceremoniální účely, zatímco pivo bylo pití pro masy a na všední dny. Ničím neobvyklým nebylo pití piva ani u dětí.

Ovšem fermentací se nevyrábělo pouze pivo. Seveřané používali pro takové nápoje slova öl a björr. V češtině pro tyto jména nemáme vhodné ekvivalenty, na rozdíl od moderní angličtiny, která dodnes užívá pro pivo dvě označení, ne náhodou nepodobné těm norským, a to ale a beer. Jenomže zatímco i v dnešní angličtině oba názvy označují nápoj vzniklým kvasným procesem z obilovin, slovo björr odkazovalo k nápojům i z kvašeného ovoce, tedy spíše moderním ciderům než pivu.

Pivo se původně servírovalo ve velkých nádobách připomínajících kotle z kterých si pijáci nabírali do jakýchsi speciálních naběraček zvaných Öl-gass. Později se servírovalo ve velkých džbánech, ze kterých bylo rozléváno do menších nádob. Nejprimitivnější byly dělány z kůry stromů, nejznámější a nejvíce spojované s Vikingy jsou ale nádoby na pití vyrobené z rohů zvířat. Rohy byly patrně určeny zejména pro vysoce postavené lidi ve společnosti, často byly doplňovány bohatě zdobenými náustky ze zlata a jiných drahých kovů. Nejvzácnější byly nádoby ze skla, které bylo v té době velmi drahou komoditou. Nalévání piva bylo privilegiem, nikoli podřadným úkolem, který by při oficiálních příležitostech mohla vykonávat pouhá služka nebo otrokyně, naopak nalévala manželka pána domu. Významné pořadí ve kterém účastníkům hostiny nalévala, to bylo vyjádřením jejich postavení ve společnosti, proto také pil král vždy první. Ovšem to neplatilo pouze u Vikingů, o čemž svědčí i úřad říšského arcičíšníka, který byl určen pro nejvýše postaveného z kurfiřtů – českému králi.

Pití piva bylo také důležitou součástí několika sezonních svátků u Vikingů, zejména zimního a letního slunovratu a oslavám po sklizení úrody z polí. Tento zvyk se zachoval i po přijetí křesťanství, a ještě dodnes se některé svátky mají v norštině ve svém názvu pivo - öl jako Gravöl (volně přeloženo „pohřební pivo“) či Barnöl (u příležitosti křtu či narození dítěte). Pokud účastník takovéto vikingské slavnosti nevypil dostatečné množství piva, mohl dokonce dostat pokutu. Slavnost potom trvala tak dlouho dokud se nevypilo všechno pivo. Příprava piva nejspíše patřila mezi ženské práce v domácnosti, podle vyprávění jedné z hrdinských ság se vikingský král rozhodl velmi svérázným způsobem rozsoudit žárlivost svých dvou manželek – vyhlásil, že si nechá tu, která bude mít lepší pivo. Vaření piva byl náročný proces, a tak občas bylo potřeba dokonce božského zásahu, aby se pivo podařilo, alespoň o tom svědčí zmínky v islandských ságách, které prvním biskupům přisuzovaly zázraky právě při vaření piva. Žádný div, že poté šla christianizace  Islandu poměrně hladce.