Hňup na českém trůnu? Jeden z nejoblíbenějších vládců doplatil na degeneraci

Láska k Praze se dá asi jen těžko přičítat špatným genům, ale problém se svazky mezi příbuzenstvem byla slabost v obecné rovin mezi jedinci s modrou krví. Ferdinand V. je jedním z nejklasičtějších případů. Do historie se zapsal pod přezdívkou Dobromyslný. Přezdívka měla odkazovat k Ferdinandově slabomyslnosti, ve skutečnosti byl však Ferdinand docela příčetný, ale měl velmi klidnou povahu a ta navenek působila, že s ním není něco v pořádku. Na druhou stranu se na něm blízké svazky v rodině podepsaly po tělesné stránce. A to nejen neobvykle vysokým čelem a nápadně velkým spodním rtem, jako u většiny příslušníků habsburského rodu. Na rozdíl od Rudolfa II., který na rodové degenerace také doplatil a trpěl těžkou maniodepresí, nebyl Ferdinand pravděpodobně postižen ani tolik na duchu, ale spíše trpěl fyzickými nedostatky a nemocemi.

Prosťáček mluví pěti jazyky.

Od dětství trpěl mírnější formou rachitidy, čili křivice, která je spojená také s nedostatkem vitamínu D. Intenzivně trpěl epileptickými záchvaty, což tehdejší nepříliš rozvinutá lékařská věda chtěla léčit klidem. Ten ale spočíval v zákazu jakékoliv psychické námahy včetně učení. To zpočátku prohlubovalo dojem, že Ferdinand není psychicky v pořádku. V pozdějším věku se však naučil hrát na klavír a trumpetu a co víc, ovládl pět cizích jazyků a byl tak jediný Habsburk spolu s Marií Terezií, který zvládl slib při korunovaci v Uhrách v maďarštině. Anebo se jedná právě o znak slabomyslnosti?

Habsburská loutka na trůnu.

Ferdinandův otec císař František I. Měl za manželku vlastní sestřenici Marii Terezii Neapolsko-Sicilskou. Už tehdy všichni věděli, že na potomstvo to může mít negativní vliv. Když se blížila zmiňovaná uherská korunovace v roce 1830, bylo vydáno zvláštní lékařské dobrozdání, o zdravotní způsobilosti Ferdinanda být panovníkem. Povolovalo také, aby se mohl Ferdinand oženit a mít další dědice. Když František I. v roce 1835 zemřel a Ferdinand V. se ujal vlády, jednalo se spíše o symbolické převzetí koruny a sám neměl takřka žádnou moc. Nabízelo by se přirovnání s dnešními evropskými konstitučními monarchiemi, jejíchž panovníci zastávají jen protokolární funkce, o konstituci však v tomto případě nemohla být řeč. V habsburské monarchii se utužoval neoabsolutismus a otěže vlády pevně třímal kancléř Metternich.

Pohodová penze v Praze.

Paradoxem dějin je, že Metternichova vláda skončila ve stejnou dobu jako vláda Ferdinandova, přestože byla jen symbolická. V revolučním roce 1848 byl Ferdinand odstaven od moci a na jeho místo se dostal tehdy mladý František Josef I., ústupkem revoluci však bylo odvolání Metternicha. Ten raději prchl do Anglie. Za to velmi populární Ferdinand tak daleko prchat nemusel a odebral se do oblíbené Prahy. Přestože zdravotní stav byl jednou ze záminek jeho odstavení od moci, tak Ferdinanda čekala ještě poměrně dlouhá a spokojená penze. Mezi Pražany byl velmi oblíbený, jednak proto, že se rád po městě procházel a s úsměvem se zdravil s měšťany. Pravděpodobně ještě větší přízeň mu přinesly četné peněžní dary na městské projekty. Svůj “výminek” netrávil jen v Praze, ale také s oblibou jezdil na zámky v Ploskovicích a Zákupech. Cestu si tam pak užíval od roku 1867 vlakem. Po 27. letech od abdikace zemřel zcela spokojen v Praze.