Děsivé tajemství Pompejí. Co se v nich odehrálo před katastrofou?

Archeologové z popela a hlíny doslova vyhrabali pozůstatky starověkého města – domy, divadla, lázně i chrámy. V honosných vilách tehdejších bohatých měšťanů se dochovaly mozaiky, mramorové podlahy, vybavení v podobě nábytku a drobných předmětů každodenní potřeby. Žhavý popel, láva a bahno však také do dnešních dnů zachovaly jakési krusty mrtvých obyvatel Pompejí. Vedoucí archeologických výzkumů nechal tyto krusty vylít sádrou, a tak vznikla sbírka jakýchsi posmrtných soch. Ty jsou v takových polohách, v jakých lidé krutou smrtí zemřeli. Poněkud smutné a trochu morbidní, nemyslíte?

Archeologové v Pompejích také našli celou řadu erotických motivů, což vedlo k domněnce, že se zde nacházel nevěstinec a jednalo se o město prostituce. V Pompejích byste tak našli vůbec nejstarší nevěstinec v Evropě, který se dochoval do dnešní doby. Samotná budova „domu hříchu“ byla odkryta již v 19. století, ovšem teprve nedávno archeologové pomocí moderních metod objevili sérii erotických fresek. Ty znázorňují dvojici v nejrůznějších sexuálních polohách. Vznik fresek odborníci datovali do 1. století. Nástěnné malby buď mohly sloužit jako výzdobný prvek, nebo jako jakési plakáty s nabídkou nabízených služeb.

Pokud zavítáte do Pompejí, můžete si erotické fresky prohlédnout. Uvidíte zde obvyklé i méně obvyklé sexuální polohy či sadomasochistické praktiky. Na stěnách se zachovaly také vulgární nápisy a básničky.

Ve starověkých Pompejích se zřejmě nacházelo takovýchto nevěstinců více. Dalo by se říci, že celé město žilo erotikou – ve většině staveb byly totiž nalezeny nástěnné malby nebo předměty s erotickými motivy. V antice se přitom nejednalo o nic neobvyklého.

První zmínky o prostituci podobné té dnešní pocházejí ze starověkého Řecka. Za vznikem prvního nevěstince v Athénách měl stát Solón. Zde měly jako prostitutky působit mladé otrokyně. Údajně chtěl Solón tímto způsobem zamezit homosexuálním stykům, které byly tehdy poměrně časté.

Ve starověkém Řecku existovaly tři vrstvy prostitutek – nejlacinější skupina dikteriady, dále auletridy, které tančily a hrály na flétnu, a konečně hetéry. Posledně jmenované nevěstky byly prý něco jako královny prostitutek. Ty nemusely poskytnout své služby každému muži, měly právo si své klienty vybírat. Jednalo se o luxusní společnice se značným politickým vlivem i bohatstvím. Z řad těchto prostitutek pocházely některé starověké panovnice, např. Kleopatra nebo Semiramis. Auletridy pak měly vyšší společenské postavení, celou řadu privilegií a jistou společenskou a politickou moc. Jejich úkolem zpravidla bylo starat se o pobavení mužů na hostinách.

Výdělek nevěstek byl zdaněn. Prostitutky musely nosit zvláštní oblečení, aby byly na první pohled poznat. Prostituce se provozovala jak v nevěstincích, tak na ulici a v hostincích.

Ve starověkém Římě došlo k velkému rozmachu prostituce. Prostitutky zde musely být řádně zaregistrovány a platiti daně. V době vlády císaře Augusta v Římě provozovalo řemeslo 35 tisíc prostitutek a stálo zde 46 nevěstinců. Stěny římských nevěstinců zdobily nástěnné malby s erotickými motivy, Pompeje tedy nejsou výjimkou. Luxusní společnice se zde označovaly jako delicatae. Údajně muže vyšlo levněji, když se s takovými ženami oženili, než kdyby jim za službu zaplatili. Pravdou je, že některé z těchto nevěstek se skutečně dobře provdaly a dokonce se staly matkami pozdějších římských císařů.

V lupanarech, tedy římských nevěstincích, nabízeli sexuální služby také muži. Tehdy byl takřka na denním pořádku homosexuální styk. Jednalo se o regulaci porodnosti. Lidé také navíc věřili, že pohlavní choroby přenáší pouze „nečisté“ ženy, a tak podle nich bylo bezpečnější souložit s muži. Konec mužské prostituci zavedl císař Domitianus.