Mohlo se Česko vyhnout komunismu? Možná stačila maličkost a dnes bychom žili úplně jinak

Jedna z nejdůležitějších kapitol českých dějin se začala psát v roce 1947. Československo tehdy řeklo ne Marshallovu plánu, a protože SSSR a další země východního bloku nabídku také odmítly, byl plán omezen na západní Evropu.

Program, pojmenovaný podle bývalého náčelníka generálního štábu USA George Marshalla, vytvořili Američané na obnovu válkou poničené Evropy.  Pomoc ve formě potravin, zboží a úvěrů nabídli všem evropským zemím, včetně Německa a Sovětského svazu.

Československo svoji účast zvažovalo, po jednoznačném odmítnutí americké pomoci ze strany sovětského vůdce Josifa Stalina, však nemělo moc na výběr. V červnu 1947 Praha na poslední chvíli odvolala svoji účast na chystané pařížské konferenci k Marshallovu plánu.

Zpečetila tak svůj svazek s "velkým bratrem" na východě a začlenění do sovětského bloku, odděleného od zbytku světa železnou oponou. Paradoxně přitom Československá vláda Marshallův plán zpočátku neodmítala a hospodářskou pomoc by uvítala. 

Proto 7. července 1947 tehdejší vláda účast na pařížské konferenci jednomyslně schválila. O dva dny později se ale ukázalo, že suverenita Československa ve skutečnosti neexistuje. 9. července totiž do Moskvy odletěla česká delegace v čele s premiérem Klementem Gottwaldem a ministrem zahraničí Janem Masarykem.

Stalin se soukromě setkal s Gottwaldem, kterému účast na konferenci silně nedoporučil. Při následném oficiálním setkání s československou delegací pak Stalin uvedl, že Československo Marshallův plán přijmout nemůže.

Jen těžko se můžeme domnívat, jaké následky by přijetí plánu pro Československo mělo. Podle některých teorií bychom se tím vymanili z nadvlády Sovětského svazu, zůstává ale otázkou, jak moc poklidné by toto odtrhnutí bylo. 

Pomoc ve formě potravin, zboží a úvěrů Američané přitom nabídli všem evropským zemím, včetně Německa a Sovětského svazu. Projekt, na který posléze přistoupilo 16 států, přinášel výhody oběma stranám. Amerika se potřebovala zbavit svých přebytků, vyráběných demobilizovanými vojáky. Evropě zase zoufale chyběly dolary na jejich nákup.

Na ozdravení 16 západoevropských zemí bylo do roku 1951 použito přes 13 miliard dolarů. Velká část získaných prostředků směřovala k obnovení a modernizaci infrastruktury. Největší díl ukously Británie (téměř 3,2 miliardy), Francie (2,7 miliardy) a Itálie (1,5 miliardy).