Člověk nad přírodou nezvítězil. Katastrofy, ze kterých dodnes mrazí

Voda

Vodní živel patří k těm nejzáludnějším. Často se stává, že po přívalových deštím utonou neopatrní lidé během bleskových povodní na poušti. Povodně jsou častým nebezpečím, ale povodeň z roku 1931 na řece Jang-c’-ťiang jen tak nic nepřekoná. Díky silné sněhové nadílce toho roku se asijský veletok rozvodnil natolik, že zaplavil území obývané 54 miliony lidmi (asi ¼ tehdejší čínské populace) a způsobil smrt 3,7 milionu lidí.

Ve velikém nebezpečí můžete být, i když žijete na pobřeží moří a oceánů. Asi nejnebezpečnějším je v tomto směru Pacifik. Každoročně se v něm vytvoří 71% všech vln tsunami.  Ta největší a nejvražednější udeřila poměrně nedávno. Tsunami z roku 2004 zasáhla celkem 15 zemí a měla celkem 280 000 obětí. Vedle toho stoupá i díky tání ledovců hladina oceánů.

První, koho by tento efekt, měl ohrozit na životě, jsou obyvatelé Malediv.

Pokud se plavíte po mořích, je zde stále velké nebezpečí smrti. Ročně v důsledku námořních katostrof zahyne kolem 1000 námořníků.

Země

V českých zemích naprosto neznámý zabiják. Přesto zemětřesení mívají často nejvíce obětí ze všech přírodních katastrof. Zatím v historii největší zaznamenané zemětřesení zasáhlo v roce 1556  provincii    Šen-si v Číně, při kterém zahynulo 800 000 lidí.

 Předpokládá se, že k daleko větší katastrofě by došlo, pokud by se k životu probudil tektonicky zlom San Andreas. Ten se táhne 1200 kilometrů po pobřeží USA pod San Franciscem a 65 kilometrů od Los Angeles. Pokud by došlo u něj k výrazné aktivitě, mohlo by následné zemětřesení mít až 10 stupňů Richterovy škály, oddělit Kalifornii od USA a vyvolat tsunami v celém Pacifiku.

Podceňované jsou také sesuvy půdy. Zatím největší počet úmrtí si vyžádala série sesuvů půdy v roce 1920 v Číně. Podle odhadů mělo pod sesuvy zahynout přes 100 000 lidí.

Vzduch

I vzduch vás může spolehlivě zabít. Dvě nejvražednější místa se nacházejí v Africe. Jezera Nyos v Kamerunu a Kivu ve Rwandě leží totiž nad místy s vysokou tektonickou aktivitou a hromadí se pod nimi oxid dusičitý. Ten někdy unikne v obrovském množství. Během 80. let u jezera Nyos zahynulo při dvou událostech 1500 a 3500 lidí. Dnes jsou obě jezera sledována a plyn je odváděn. Navíc byly na nich postaveny elektrárny, které využívají termální energii z nich. Vražedné nebezpečí se změnilo v užitek pro oba kraje.

Velmi nebezpečné jsou i cyklony, hurikány a tajfuny. Největší člověkem zaznamenaným cyklonem byl ten z roku 1970. V Bangladéši při něm zahynulo 500 000 lidí. V Jižní Americe a především v Hondurasu řádil v roce 1998 hurikán Mitch. Ten za sebou zanechal smutný rekord 11 000 mrtvých a největší atmosférické poruchy dosud zaznamenané člověkem. Největší tajfunem se pak stala Vera, která zasahla Japonsko v roce 1958. Zabila 5000 lidí a 1,5 milionu obyvatel japonských ostrovů se ocitlo bez střechy nad hlavou.

Problémy může způsobit nejen příliš studený, ale i příliš teplý vzduch. Za největší zimu století je označována zima 1708-1709, kdy v mnohých regionech Evropy měly teploty klesnout pod mínus 30 stupňů celsia. Zamrzla například i Benátská laguna. Výsledkem bylo 600 000 mrtvých, kteří tuto zimu nepřežili. Největší vlna veder pak Evropu zasáhla v roce 2003, kdy například na jinak chladném severu Francie bylo po sedm dní za sebou nad 40 stupňů celsia. Vedro si v Evropě vyžádalo na 70 000 obětí.

Oheň

Ač je to překvapivé oheň, tedy vulkanická činnost, patří zřejmě k nejméně vražedným živlům. Podle výpočtů vědců a historiků za posledních 400 let při erupcích vulkánů zahynulo pouze 200 000 lidí. Zatím největší zaznamenanou erupcí je výbuch Indonéského vulkánu Tambora na ostrově Sumbawa, který zapříčinil v roce 1815 smrt 70 000 lidí. Díky prachu z erupce pak byl po celém světě „rok bez léta“. I dnes jsou sopky velkým nebezpečím. Neapol je jen 6 kilometrů od Vesuvu a na Sumbawě dnes žije 1,5 milionu lidí.