Nenávist Rudolfa II. a Matyáše? České království to šeredně odskákalo

Rudolf II. patří zcela jistě mezi nejoblíbenější české panovníky z plejády habsburských králů. Tím, že svůj dvůr přesunul, jako jediný z nich z Vídně do Prahy učinil nejen symbolické gesto, ale uvadající metropoli českého státu tím opět pozvedl mezi města, která na evropské mapě něco znamenají. Nebýt turbulentních let třicetileté války, zapsal by se do českých dějin Rudolf II. ještě pozitivněji. Jeho sbírka uměleckých předmětů neměla v historii obdoby. Bohužel ji rozkradla švédská armáda a tak na celou řadu kuriozit, původně patřící české koruně, se můžeme akorát jezdit dívat do Stockholmu. Jako mecenáš kultury, a dá se říci i vědy, neměl Rudolf II. konkurenci, ale v politických záležitostech se spíše utápěl.

Ambiciózní mladší bratr

Rudolfův mladší bratr Matyáš byl jiného ražení, což není žádný div oproti podivínovi Rudolfovi, který pravděpodobně trpěl maniodepresivní psychózou. Také díky Rudolfovu zdravotnímu stavu, krom maniodepresie si později svým životním stylem uhnal i syfilis, arcivévoda Matyáš začal pomýšlet na královskou korunu. Rudolfův stav se zdál kriticky kolem roku 1606 a Matyáš vycítil příležitost, sešel se s dalšími členy habsburského rodu ve Vídni, kde bylo dohodnuto jeho nástupnictví a také to, že má být hlavním reprezentantem rodu ve střední Evropě. Na tomto místě je nutné připomenout, že na počátku 17. století nebylo centrum habsburské moci ani tolik ve Vídni nebo Praze, ale v Madridu, kde sídlila španělská větev Habsburků, která ovládala tehdejší největší evropské kolonie a stále ještě měla určitý vliv i v části bohatého Nizozemí.

 Vraťme se ale k bratrskému sporu ve středoevropské monarchii. Rudolfův stav se záhy po začátcích jednání zlepšil a možnost převzetí trůnu pro Rudolfovu nesvéprávnost se rozplynula. Matyášovi táhlo na padesát a usoudil, že se bude muset ujmout vlastní iniciativy, jinak by se vysněného titulu taky nemusel dožít. Využil křehké mezinárodní situace na východě soustátí, kde panoval nestabilní mír s Osmanskou říší po několika porážkách habsburských vojsk. Bez souhlasu právoplatného uherského panovníka Rudolfa, svolal Matyáš uherský zemský sněm, kde se mu tamější šlechtu podařilo přesvědčit, že Rudolf plánuje další válku s Turky, o kterou na jihovýchodě země neměl nikdo zájem.

Jak moc měli čeští stavové rádi Rudolfa II.?

Rakouské a uherské země vyhlásily konfederaci – obraný spolek proti komukoliv, kdo by chtěl narušit stávající stav včetně císaře Rudolfa II., čímž také předznamenali pozdější svržení panovníka českými stavy během jejich povstání na úvod třicetileté války. Teď však ještě čeští stavové stojí za Rudolfem sídlícím v Praze, a to ze zcela zištných důvodů. Katolík Rudolf musí poníženě přijmout roku 1609 tzv. Rudolfův majestát potvrzující náboženské svobody v českých zemích.

Rudolf však věděl o Matyášových ambicích na českou královskou korunu, a tak se spojil se svým synovcem pasovským biskupem Leopoldem. Do Čech vstoupilo na Rudolfovo pozvání vojsko pasovských, obsadilo České Budějovice a stanulo před Prahou, ovšem místo vojenské pomoci proti Matyášovi, začali pasovští žoldnéři drancovat a dokonce došlo na několik bitek s tuzemskými vojenskými jednotkami.

Tím se však Rudolf II. definitivně odepsal i v očích do té doby věrných českých stavů. Po podepsání listiny náboženských svobod Rudolf již také neměl, co nabídnout. Matyáš byl přijat za českého panovníka, byť bylo Rudolfovi ponecháno sídlo na Pražském hradě, o které Matyáš však neměl pražádný zájem, jako všichni ostatní Habsburkové s čestnou výjimkou v osobě podivína Rudolfa II.