Přijde Sluneční soustava o další planetu? Vědci se obávají vesmírné katastrofy

Američtí výzkumnící nejprve objevili nové měsíce Jupitera během pátrání po tajemné deváté planetě, která by se podle nejnovějších výpočtů měla nacházat daleko za oběžnou drahou Neptutu, momentálně nejvzdálenější planety naší sluneční soustavy. Dříve si tento status neslo Pluto, o jehož postavení se ale vedou spory. Jeden z nově objevených měsíců Jupitera je v postavení, kdyby se mohl s planetou, jíž obíhá, srazit.

Nové měsíce obíhající kolem Jupiteru byly objeveny v březnu loňského roku na pozorovatelské stanici Cerro Tololo v Chile. Na to ale došlo k jejich faktickému potvrzení bylo zapotřebí ověřit, zda se skutečně nachází v Jupiterově oběžné dráze, a zda je k němu také zároveň zafixovaný. "Byl to velmi zdlouhavý proces," přiznal Scott Sheppard, výzkumný pracovník Institutu pro vědu Carnegie ve Washingtonu.

Samotný Jupiter, který je zároveň také největší planetou naší sluneční soustavy, je už tak jako tak doslova zatížený různými vesmírnými tělesy, včetně satelitů, které jej obíhají, a pravidelně snímají. Podle informací jej obíhá více, než 79 objektů, což je nejvíc ve srovnání s ostatními planetami.

Devět z nových měsíců spadá do skupiny vnějších těles, která obíhají planetu Jupiter v takzvané retrogádní cestě, tedy proti směru rotace planety. Jejich původem jsou větší vesmírné objekty, tedy asteroridy, komety, planetky a další měsíce. Délka jedné orbity, tedy doby, než měsíc oběhne Jupiter o 360 stupňů, činí cca dva roky.

Další dva měsíce se nacházejí ve skupině, která je blíž planetě, a pro níž je charakteristická orbita ve směru rotace planety. S největší pravděpodobností se jedná o úlomky kdysi velkého měsíce, který byl zničen na své oběžné dráze. Doba jednoho oběhu okolo Jupitera činí jeden rok. Pokud jde o směr, v němž měsíce obíhají planetu, tak ten závisí na síle jejího gravitačního pole, což je důvod, proč ty, které jsou Jupiteru blíž, rotují ve stejném směru, v jakém se otáčí planeta, a naopak.

Dvanáctý a poslední nově objevený měsíc je však pro vědce velkou záhadou. Délka jeho průměru činí méně, než jeden kilometr. Ačkoliv by vzhledem ke vzdálenosti od gravitačního pole Jupitera měl kroužit proti směru jeho rotace, tak obíhá ve směru, což znamená, že překáží v cestě jiným měsícům V takovém případě by ale mohla být ohrožená i samotná existence Jupitera, respektive by mohlo dojít ke srážce. Z tohoto důvodu se výzkumnící rozhodli tento paradox pojmenovat po Jupiterově pravnučce a římské bohyni zdraví a hygieny Valetudo.

Podle Shepparda, jehož zpráva se pravidelně objevuje v Mezinárodním astronomickém svazu Minor Planet Electronic Circular, se s velkou pravděpodobností jedná o pozůstatek kdysi velkého měsíce, který podlehl kolizím.