Od výbuchu v Černobylu uplynulo 33 let. Vědci odkrývají další tajemství katastrofy

Výbuch v dubnu 1986 doprovázel mohutný únik radioaktivity, který zasáhl rozlehlou oblast v okolí elektrárny i v sousedním Bělorusku. Tamní úřady evakuovaly zónu, kde do té doby žilo 20 tisíc lidí, a vytvořily v ní rezervaci o ploše 2160 čtverečních kilometrů.

Do okolí jaderné elektrárny dnes ročně sice zavítají tisíce lidí, vzhledem ke zbytkové radioaktivitě se ale do uzavřené zóny bez průvodce nedostanete. Radiace je v některých místech tak vysoká, že by vás mohla zabít. Na místě tak žije jen několik starousedlíků, kteří odmítli opustit své domovy a zatím nezemřeli na nemoci z ozáření, a řada zvířat.

U Černobylu se daří losům, jelenům, kancům a vlkům. Podle expertů se jim daří nikoli díky nějaké nadpřirozené mutantí supersíle, nýbrž proto, že radioaktivní zóna nyní působí jako jakási přírodní rezervace.

Dosavadní četná zkoumání účinku černobylského radioaktivního spadu na okolní prostředí přinesla rozporné výsledky. Zatímco jedna bádání zjistila, že místní divoká zvěř utrpěla, jiná našla důkazy, že se jí daří, pravděpodobně díky tomu, že zakázaná zóna - zbavená lidí - se "vlastně stala přírodní rezervací", říká ekolog Missourské univerzity Michael Byrne, hlavní autor příslušné odborné studie.

V zakázané zóně se daří zejména vlkům. Hustota jejich populace v tomto regionu je podle odhadů sedmkrát vyšší než v přilehlých oblastech. Vědci očekávají, že vzhledem k této husté populaci se někteří vlci narození v zakázané zóně rozptýlí do přírody v okolí, protože v jedné oblasti může být jen určitý počet predátorů.

Vědci v běloruské části zakázané zóny sledují díky GPS obojkům 14 vlků - 13 dospělých starších dvou let a jednoho mladšího ve věku jednoho až dvou let. "Žádný z těch vlků nesvětélkuje - všichni mají čtyři nohy, dvě oči a ocas," ujišťuje vedoucí výzkumu z Missourské univerzity.

Výzkumníci zjistili, že zatímco starší vlci zůstávají uvnitř zóny, ten mladý se vydává daleko za její hranice. Zhruba tři měsíce poté, co vědci začali pohyb vlků sledovat, začal "mladík" neustále běhat mimo domovskou oblast. Během 21 dnů se zvíře dostalo až 300 kilometrů mimo zónu. Protože zařízení GPS v obojku přestalo fungovat, experti nemohli určit, zda se zvíře nakonec do zakázané zóny vrátilo.

Výbuch nebyl výbuchem, počet ozářených je nejasný

Další tajemství Černobylu rozkrývá deník The Guardian. Ten vysvětluje, že za nehodou v Černobylu stála směs chybného designu a "tragické přehlížení experimentálního protokolu." Byl tak nezodpovědně proveden test, v jehož důsledku došlo "k masivní explozi páry, která prorazila obal reaktoru vážící 2 tisíce tun skrz střechu budovy reaktoru."

Jak ale deník zdůrazňuje, v důsledku toho nedošlo k jadernému výbuchu, jak se mnozí lidé domnívají, ale ke konvenční explozi způsobené natlakovanou parou. Následně došlo k druhé explozi, která "rozmetala roztříštěné jaderné jádro a ukončila řetězovou reakci. Tato druhá exploze také do vzduchu vyslala kusy grafitu, které se vznítily a způsobily radioaktivní spad."

"Navzdory veškerým bezpečnostním předpisům byla střecha reaktorového komplexu z živice, která je velmi vznětlivá. Hořící a velmi toxické grafitové tyče způsobily minimálně pět požárů na střeše sousedního reaktoru."

Deník dále vysvětluje, že se v komplexu několik hodin vyskytovali zcela nechránění dělníci a o nebezpečí nevěděli ani hasiči, kteří na místo dorazili. V důsledku toho byli lidé vystaveni radiaci bez jakéhokoliv ochranného oblečení.

Problematická byla podle serveru i reakce sovětských autorit, které namísto přiznání pochybení a podniknutí preventivních opatření "předstíraly, že se nic nestalo. V tomto mezidobí plném nečinnosti se nebezpečný materiál, který byl rozšířen po okolí explozí, bez problémů vsakoval do půdy v okolí města Pripjať."

Mezi těmito látkami byl i izotop jódu 131, který se po požití shromažďuje ve štítné žláze a může způsobovat její rakovinu a další zdravotní problémy. Lidem takto postiženým se na omezení škodlivých účinků podává jodid draselný, ale ani k tomu podle deníku nedošlo a lidé i nadále konzumovali kontaminované potraviny. K evakuaci došlo teprve 36 hodin po explozi.

Podle deníku se následně o zdravotních dopadech exploze rozšířilo velké množství mýtů. Vědecká komise OSN o efektech atomové radiace (UNSCEAR) situaci monitorovala a v roce 2006, dvacet let po explozi, zveřejnila výsledky dopadů exploze na lidské zdraví.

"Z hasičů, kteří byli vystaveny vysokým dávkám radiace, a vysoce toxickému kouři zemřelo 28 na akutní nemoc z ozáření. Dalších 15 zemřelo později na rakovinu štítné žlázy," uvádí s odkazem na tuto zprávu deník a dále vysvětluje, že jinak v běžné populaci podle výsledků monitoringu ke zvýšení rizika rakoviny či leukémie nedošlo.

"Fakt, že zdravotní dopad Černobylu je daleko nižší, než si lidé obvykle myslí, by samozřejmě neměl zmenšovat velikost této tragédie: v přímém důsledku havárie zemřelo minimálně 43 lidí a až 4 tisíce lidí vystavených radiaci v roce 1986 může ještě dnes mít nějaké následky," podotýká deník, ale dále dodává, že odpůrci jaderné energie včetně ekologické organizace Greenpeace tyto výsledky neuznávají a odkazují se na studie, které katastrofě připisují statisíce obětí.

Není to jen Černobyl

Na světě existuje mnoho dalších míst, kde mohou lidé dostat vysoké dávky radiace. A nejde vždy jen o testovací střelnice jaderných zbraní. Jedním takovým je například Ramsar v Íránu. Lidé v tomto městě dostanou každoročně radiační dávku 260 milisievertů (mSv), což je mnohem vyšší než roční povolená dávka pro radiační pracovníky, která je pouhých 20 mSv. Průměrná osoba je každý rok vystavena dávce 3,1 mSv.

Příčinou záření v Ramsaru je devět horkých pramenů, které tryskají z podzemí a jejichž bubliny obsahují rozpuštěnou horninu bohatou na uran. Radium z těchto pramenů se vsáklo také do vápence, z něhož jsou postaveny domy. Nachází se ale i v plodinách a pitné vodě. Studie z roku 2002 zjistila, že tyto dávky způsobily o 56 procent více chromozomálních abnormalit u přibližně 33 000 obyvatel města. Vědci doporučili, aby se obyvatelé přestěhovali, ale zdá se, že tato výzva neměla velký vliv.

Podobná situace je i v Brazílii. V roce 1987 dva lupiči vykradli opuštěnou nemocnici v Goianii a odnesli si hlavně šrot. Bohužel také objevili malou kapsli vysoce radioaktivního chloridu cesného, která byla použita v zařízení pro radioterapii. Odnesli ji spolu s dalšími věcmi. Několik městských bloků bylo radiací znečištěno a muselo být zbořeno.

Kromě čtyř lidí, kteří zemřeli, bylo 300 dalších silně ozářeno. Ve městě propukla „radiofobie“ - více než 100 000 lidí bylo vyšetřeno. Z několika míst byla odstraněna svrchní část půdy, aby se odstranilo záření. Na některých místech byly naměřeny až 2 sieverty za hodinu. A i když se život ve městě povětšinou vrátil do normálu, některé místa stále zůstávají kontaminována.

Radioaktivní místo ale nalezneme i v Británii. Sellafield je vesnice na severozápadu Anglie v hrabství Cumbria, kde sídlí hlavní jaderné středisko v Anglii. Zahrnuje několik továren na přepracování jaderného paliva, už odstavenou jadernou elektrárnu Calder Hall a několik reaktorů a továren civilního i vojenského zaměření. Komplex Windscale/Sellafield je označován jako nejradioaktivnější místo v západní Evropě.

Došlo zde k několika jaderným haváriím, v roce 1957 zde vypukl požár, který způsobil vážnou jadernou nehodu, v dubnu 2005 z potrubí uniklo 83 000 litrů radioaktivního odpadu, který však byl zachycen uvnitř zařízení.

Odpad produkuje radiaci až 280 sievertů za hodinu, což je 60násobek dávky, která je fatální. Rozpuštěné palivové tyče jsou uloženy v obrovském podzemním úložném fondu nazývaném „Head End Shear Cave". Do jeskyně jsou posíláni pouze roboti. Jelikož je i nadále jaderné palivo uloženo v jeskyni, pravděpodobně to není nejlepší místo k dovolené.

Pro změnu Hanfordská lokalita, která je vyřazeným jaderným výrobním komplexem, je obecně považována za nejvíce radioaktivní místo v USA. Kdysi bylo zařízení používáno k výrobě plutonia pro projekt Manhattan. Dnes je tu uloženo 65 procent amerického radioaktivního odpadu.

V květnu roku 2017 došlo k kolapsu tamního tunelu, což vyvolalo vážné obavy, pracovníci museli být evakuováni. K zablokování tunelu bylo třeba obrovského množství půdy. Ekologové se také obávají o životní prostředí v okolí tohoto místa

V únoru 2018 bylo zjištěno, že vzduchové filtry některých vozidel používaných na tomto místě obsahují Americium-241. Kontaminace byla zaznamenána až 16 km od tohoto komplexu.

Nelze zapomenout ani na rok 2011, kdy zničila vlna jadernou elektrárnu Fukušima v Japonsku. Při havárii došlo s velkou pravděpodobností k závažnému poškození tří tlakových nádob reaktoru. Při obnažení paliva v reaktoru vznikal vodík, který byl následně příčinou tří mohutných explozí. Tyto exploze zásadně přispěly k úniku a rozptýlení štěpných produktů, které dočasně způsobily okolí elektrárny neobyvatelným a také dočasně ekonomicky znehodnotily široké oblasti jinak velmi úrodné zemědělské půdy. Asi 160 000 lidí bylo evakuováno. Mají jen malou šanci, že se někdy vrátí.

Byla tu naměřena úroveň záření až 530 sitevertů za hodinu. To je víc než dost, aby člověk zemřel. Do těch nejvíce postižených míst byli vysláni roboti, kteří se měli pokusit najít roztavené palivo z reaktoru. Kvůli silné radiaci ale řada z nich selhala. Během uplynulého roku se podařilo částečně lokalizovat palivo ve dvou ze tří reaktorů. Jakmile bude nalezeno veškeré palivo, proces vyřazení z provozu může začít. Očekává se, že bude trvat asi čtyři desetiletí a bude stát 188 miliard dolarů.