Země v ohrožení: Vědci zdokumentovali nebezpečný jev

Odborníci z Geofyzikálního ústavu Texaské univerzity sledovali snímky a speciální laserová měření z Garwoodova údolí, což je nezaledněná oblast ve Viktoriině zemi. Zmrzlá voda je tam součástí půdy a dříve se usuzovalo, že permafrost zde má stabilní složení.

Vědci ale zjistili, že mezi lety 2001 a 2012 ledu v půdě trvale ubývalo, a to čím dál rychlejším tempem. Míra odtávání je podle nich dokonce srovnatelná s Arktidou, kde je mizení permafrostu zdokumentováno už delší dobu.

Podle studie za tání nemohou stoupající teploty, protože Garwoodovo údolí leží v oblasti, kde se mezi lety 1986 a 2000 teploty nezvyšovaly. Podle vedoucího týmu geofyziků Josepha Levyho ale tání s počasím přesto souvisí - může prý za něj intenzivnější sluneční svit.

V blízké budoucnosti může zužování vrstvy permafrostu způsobit místní problémy – například poškození budov a další infrastruktury – z dlouhodobějšího hlediska je ale významnější spojitost se skleníkovými plyny, informuje server zahady-zdravi.cz.

Půdy permafrostu jsou extrémně bohaté na organický uhlík. Podle jednoho odhadu ho obsahují až 1700 miliard tun – přibližně dvojnásobek jeho celkového obsahu v současné atmosféře. Když je půda trvale zmrzlá, uhlík je netečný, ale když půda taje, dojde k rozkladu organických látek působením mikroorganizmů a do atmosféry se uvolní obrovská množství hlavního skleníkového plynu – oxidu uhličitého a dále metanu.

Jedná se tak o klasický případ tzv. pozitivní zpětné vazby, protože uvolňované plyny z tání permafrostu dále oteplují zemskou atmosféru, což má za následek další tání permafrostu. Jedna ze studií o této problematice odhaduje, že přibližně desetina uhlíku obsaženého v permafrostu může být uvolněna do roku 2100 s dopady v podobě rapidního oteplování (které by odpovídalo dvaceti rokům uvolňovaní člověkem produkovaného oxidu uhličitého v současných podmínkách). V dalších stoletích dojde však k dalšímu uvolňování a tento proces nebude lehké zastavit.