Ani vakcína covid-19 vymýtit nemusí. Lékaři dodnes likvidují jinou nemoc, zavírala lidi do sarkofágů

V posledních týdnech se objevilo mnoho odhadů, kdy by se lidé mohli dočkat vakcíny proti covid-19. Některé tvrdí, že to potrvá zhruba rok, rok a půl. Podle dalších vědců to může zabrat i řadu let. 

Světová zdravotnická organizace (WHO) letos v únoru prohlásila, že vakcína nebude dostupná dříve než za 18 měsíců. Podle dubnového prohlášení CEPI, přední světové organizace ve výzkumu a vývoji vakcín, by vakcína k pohotovostnímu použití mohla být dostupná za 12 měsíců nebo na začátku roku 2021.

Podle WHO navíc hrozí, že dokud nebude vakcína proti koronaviru, bude svět čelit dalším vlnám covidu-19. Proto po celém světě pracují desítky vědeckých týmů na jejím vývoji a několik z nich se začalo testovat na lidech. Ani to ale nemusí značit úspěch.

Profesor David Nabarro z Královské univerzity v Londýně, který je speciálním vyslancem Světové zdravotnické organizace (WHO), pro CNN tvrdí, že nelze potvrdit, že vakcínu vůbec někdy získáme. Takový scénář přitom není nereálný. proti viru HIV není vakcína známa dodnes, stejně jako proti jiným koronavirům a nemocem typu SARS nebo MERS.

Vakcíny jsou totiž problematické. Ačkoli je genetické sekvenování v současné době velmi rychlé, výroba vakcín je spíše umění než věda. Nejprve je potřeba nalézt virovou sekvenci, která vytvoří ochrannou paměť imunitního systému, ale nespustí akutní zánětlivou odpověď organismu, která by sama o sobě vyvolala symptomy.

Poté následují laboratorní testy, testy na zvířatech a nakonec testování na lidech. Celý proces může zabrat měsíce i roky, navzdory tomu, že vakcínu hledá hned několik farmaceutických společností. Ani úspěšný test ale nemusí být spásný. 

Důležitým hlediskem je, zda základní postup vývoje může být v následujících letech upraven tak, aby v nadcházejících letech vyprodukoval miliony nebo stamiliony dávek, tvrdí ředitel CEPI Richard Hatchett.

Ředitel amerického Národního institutu pro alergie a infekční nemoci (NIAID) Anthony Fauci ale podle Business Insider neskrývá obavy. Přes všechny pokroky ve vědě a medicíně totiž proces vývoje nemůže postoupit k vytvoření skutečné vakcíny bez rozsáhlého klinického testování, což vyžaduje výrobu mnoha testovacích vakcín a pečlivé sledování testů.

Tento proces by nakonec mohl stát stovky milionů dolarů, tedy peníze, které podniky a univerzity nemají, nebýt dotací od soukromníků a států. Často ale vědci nemají ani výrobní zařízení a technologii pro hromadnou výrobu a distribuci vakcín.

Výroba je zkrátka obtížná, nákladná a riziková, dodnes má navíc řada firem v paměti 80. léta, kdy farmaceutické společnosti začaly finančně odpovídat za údajné škody způsobené jejich vakcínami. Mnoho společností se následně rozhodlo vakcíny přestat vyrábět.

Tomuto byznysu nepomohl ani fakt, že dříve než se vyrobily vakcíny proti jiným typům koronaviru, tak jimi působené nemoci samy od sebe či díky opatřením zmizely. Financovat další vývoj vakcíny proti nemoci, kterou se povedlo porazit, se nechce nikomu. Ačkoliv kdyby byla situace opačná a vývoj proběhl do konce, cesta k vakcíně proti covid-19 by byla mnohem rychlejší.

Minulost ale ukazuje, že ani úspěšné vytvoření vakcíny nezaručí, že se nemoc podaří v příštích letech vymýtit. Jako příklad může sloužit dětská obrna, tedy vysoce nakažlivá nemoc, která může způsobit paralýzu nohou, rukou a také dýchacích svalů. Ta je stará zhruba 6000 let a je vysoce nakažlivá, zejména proto, že zhruba 90 % nakažených nevykazuje příznaky.

Může se zdát, že dětská obrna vymizela, ve skutečnosti ale nikdy vymýcena nebyla.  Ačkoliv se o ni ve společnosti příliš nehovoří, její historie může působit až děsivě. Zejména v případech, kdy u malého procenta lidí měla závažné symptomy a napadla dýchací svaly.

Kolek roku 1950 propukla epidemie této nemoci a rodinám převracela život vzhůru nohama. Část pacientů se zotavila, část zemřela, někteří museli být umístění do obřích kovových kapslí, známých jako železné plíce. V nich vznikal podtlak, který za nemocné pacienty dýchal. Jsou známu případy řady lidí, kteří v těchto neprodyšných sarkofázích strávili desítky let. Dokud nebyla vakcína, byla jimi vybavena každá nemocnice.

Očkování proti dětské obrně se podařilo objevit v roce 1955 a Československo se v roce 1960 stalo první zemí na světě, v níž se nemoc podařilo vymýtit. Od roku 1988 se řada mezinárodních organizací jako WHO a UNICEF snaží nemoc vymýtit po celém světě, stále se to ale nedaří, navzdory tomu, že vakcína je známa už desítky let.

Globální komise pro certifikaci eradikace přenosné dětské obrny sice potvrdila, že virus typu 2 byl definitivně vymýcen, zůstávají ale typy 1 a 3. Poslední nákaza typem 3 byla zaznamenána v Nigérii v listopadu 2012, typ 1 ale stále cirkuluje v Afghánistánu a Pákistánu.

Případné vymýcení dětské obrny, na kterém vědci a lékaři nadále pracují, navzdory aktuální pandemii koronaviru, by bylo velkým úspěchem celého lidstva. Nejen, že by došlo k vyřazení vakcíny z očkovacího kalendáře všech států světa, ale šlo by oficiálně o druhou nemoc, kterou svět porazil. Dosud se to povedlo jen pravých neštovic.

Není tajemstvím, že se této největší lékařské akci všech dob podíleli právě Češi, koncepci této akce totiž vypracoval epidemiolog Karel Raška. I přesto trval boj s nemocí, která zabila až 500 milionů lidí, dlouhé desítky let. Očkovat se totiž začalo už v roce 1796, od 60. let 20. století velmi aktivně. Přesto i několik let poté ročně umíraly miliony lidí. Definitivně se nemoc povedlo porazit a vymýtit až v roce 1980.