Zní to jako dobrý nápad. Klimatu to ale může uškodit, varují experti

Britská BBC navíc potvrdila, že množství uhlíku, které by nově vytvořené lesní plochy byly schopné absorbovat pomocí fotosyntézy bývá častokrát nadhodnocené. Hlavním poselstvím zmiňovaných dokumentů tedy je, že nelze jednoznačně říci, že vysazování stromů je oním všelékem na klimatickou změnu, jak jsme si ještě donedávna mysleli.

Přitom dřívější studie končily závěry, že stromy disponují obrovským potenciálem absorbovat a ukládat v sobě uhlík, a proto spousta zemí vedla kampaně za jejich masovou výsadbu. Ta se měla stát předním nástrojem boje za klima. V loňských britských parlamentních volbách se o tomto tématu zmiňovaly snad všechny kandidující politické strany. 

Masové vysazování stromů podpořil dokonce i americký prezident Donald Trump. Kongres USA se momentálně zabývá i prvními návrhy příslušných zákonů pokrývajících tuto agendu. Další hlavní iniciativou za umělé vytváření lesních ploch je Bonn Challenge, která si klade za cíl zalesnit do roku 2030 až 350 milionů hektarů zdevastovaných a odlesněných ploch. 

Podporu této myšlence vyjádřilo už 40 států. Vědci ale varují před přílišnou unáhleností a raději vyzývají k opatrnosti. Varují například před skutečností, že Bonn Challenge počítá s 80 % výsadbou homogenních plantáží a lesů bez biodiverzity. Růst by na nich měly pouze ovocné stromy a gumovníky. 

Autoři zmiňovaných studií se proto rozhodli zaměřit na analýzu dotací na výsadbu nových stromů, které jsou poskytovány soukromým vlastníkům půdy. Ty by měly být oním klíčovým prvkem pro rozsáhlé zvětšení počtu nových lesů. Například chilský zákon platící od roku 1974 do roku 2012 byl celému světu dáván za vzor, jelikož pokrýval až 75 % nákladů na tento proces.

Přestože se nemělo jednat o stávající lesní plochy, tak laxní vymáhání příslušných zákonů a systém dotací měly za následek, že se někteří vlastníci půdy rozhodli nahradit původní porosty výsadbou stromů, které jim zároveň také přinesly zisk. Studie totiž ukázaly, že sice došlo k rozšíření zalesněné plochy, ale na úkor té původní.

Vědci už dříve avizovali, že původní chilské lesy díky své biodiverzitě uchovávají značné množství uhlíku. Špatně nastavený dotační režim měl ale naopak za následek jejich zničení, tudíž menší schopnost nově vytvořených lesních ploch snižovat emise. Autoři studií proto varovali před špatně nastavenou a vedenou zelenou politikou, která může v přímém důsledku přinést víc škody než užitku.