Loňské požáry v Austrálii zažehly populační explozi v Tichém oceánu

Planetu Zemi bychom si mohl velmi zjednodušeně představit jako obrovskou uzavřenou zavařovací sklenici – je to vlastně takové terárium, v němž má každá událost nějaké konsekvence. Loni sužovaly Austrálii velké požáry buše, během nichž se velká část jihovýchodní Austrálie proměnila ve zpustošenou vyprahlou krajinu. Většina kouře a prachu, který se při požárech uvolnil, byl unášen nad Tichý a Jižní ledový oceán, kde se vlivem povětrnostních podmínek promísil s jejich vodami.

Nová studie vědců, kteří porovnávali satelitní snímky s měřením v terénu, odhalila nečekaný nárůst množství fytoplanktonu v nejsevernější části Jižního ledového oceánu, v oblasti rozkládající se jihovýchodně od Austrálie.

Ač se může zdát přínosné, že došlo k takovému nárůstu života, který slouží jako potrava malým i těm největším obyvatelům širých vod, opak může být pravdou. Přemnožení fytoplanktonu může totiž z mořské vody udělat toxickou polévku, která je pro ostatní obyvatele oceánu devastující. Množství planktonu v dané oblasti bylo největší za dvacet dva let, během nichž probíhá jeho mapování.

Dalším zajímavým faktem je skutečnost, že k rozkvětu fytoplanktonu došlo v době, kdy je normálně jeho množství ve vodě poměrně nízké. Příval živin, které přivanul vítr z běsnících požárů, však vše převrátil naruby.

K těmto závěrům vědci došli díky trasování pohybu kouře v atmosféře, na jehož základě dospěli k závěru, že je právě jeho přítomnost v lokalitě zodpovědná za explozivní růst mikroskopických mořských řas.

Zajímavá je také rychlost reakce fytoplanktonu, která za požáry zaostávala o několik týdnů a v určitých lokalitách dokonce pouze o několik dní. Jen pro představu, během 8. ledna se do dané oblasti dostalo takové množství uhlíku a železa, které odpovídá úhrnu za čtvrtinu měsíce.

Další důkaz o skutečně bezprecedentní situaci přinesla jiná studie, v níž zcela jiný tým vědců odhaduje, že Australské požáry během jediného měsíce vyprodukovaly do atmosféry 715 miliónů tun oxidu uhličitého.

Na druhou stranu, plankton ukládá na dno oceánu oxid uhličitý rozpuštěný ve vodě, do níž se zase dostává z atmosféry. Podle vědců je možné, že naprostá většina emisí z požáru byla pohlcena mikro řasami, které je ve svých tělech uložily na dno oceánu. Ovšem schopnost fotosyntézy fytoplanktonu je ovlivňována množstvím faktorů, takže není jisté, kolik emisí bylo skutečně mikro řasami pohlceno.

Pro představu o enormní síle a produktivitě fytoplanktonu lze uvést, že změna v množství zachycených emisí byla asi taková, jako by byla celá Sahara proměněna na několik měsíců na vzkvétající pastviny.

Každá taková událost, při níž dojde k bezprecedentnímu nárůstu planktonu má potenciál vymazat ze světa tisíce živočichů a zanechat za sebou opuštěnou mrtvou zónu bez života. K tomu si připočtěte tisíce mrtvých živočichů, jež má na svědomí samotný požár. Je jisté, že velké katastrofy mají rovněž velké dopady na celé ekosystém. Vztah mezi mnohými z těchto událostí je odhalen často až zpětně, protože nejsou tak zřejmé, jako například zbarvení Novozélandských ledovců do hněda, což bylo také jedním z důsledků pekelného léta.