NYT: Nepostradatelné octomilky a ti, kdo o ně pečují

Dramaticky se však od sebe liší desítky tisíc octomilek, které v lahvičkách žijí, píše list The New York Times.

Některým růžově světélkují oči. Další poskočí, když na ně zasvítíte červeným světlem. Některé mají krátká těla a křídla jim hrají všemi barvami duhy. Každá variace funguje jako unikátní výzkumná pomůcka a trvalo desítky let, než se u nich tyto znaky podařilo zavést. Pokud by se o ně nikdo nestaral, mušky by zemřely v horizontu týdnů - a nechaly by tak na holičkách celá vědecká odvětví.

Skrze pandemii covidu-19 udržovali svět v chodu pracovníci napříč různými odvětvími. Nasazovali své životy, aby se starali o nemocné, udržovali dodavatelský řetězec a zajišťovali lidem jídlo. Ale další nezbytná povolání nejsou tolik na očích; zaměstnanci BDSC museli také každý den chodit do práce, i přes uzávěru a po ní, aby se starali o mušky, které jsou základem vědeckého výzkumu.

Pro běžného pozorovatele jsou octomilky malé tečky s křidélky, které najdeme v kuchyni poblíž nahnilého ovoce. Ale výzkumníci v průběhu posledních sta let z octomilek obecných (latinky Drosophila melanogaster) vytvořili jakousi genetickou rozvodovou desku. Biologové běžně vytváří nové "kmeny" mušek, u kterých jsou některé geny vypnuté či zapnuté.

Studium nepatrných mutací může ukázat, jak tyto geny fungují - a to i u lidí, protože s octomilkami sdílíme polovinu genetické výbavy. Vědci například objevili takzvaný hroší gen, na základě kterého muška s defektem vyroste do neobvyklé velikosti a je celá svraštělá. Další studie naznačují, že tento gen může vést k nekontrolovanému růstu buněk, který u lidí vede k rakovině.

Další výzkumy s pomocí octomilek osvětlily například fungování Alzheimerovy nemoci či viru zika, poučily vědce o rozhodovacím procesu nebo biorytmech. Vědci, kteří ve výzkumech využili octomilek, vyhráli šest Nobelových cen. Více než století vylaďování octomilek a katalogizace výsledků vedly k tomu, že octomilky jsou tím nejlepším modelem v živočišné říši, který máme.

BDSC je jediná instituce svého druhu ve Spojených státech a největší na světě. Momentálně se stará o více než 77.000 různých kmenů octomilek, přičemž po většině z nich je vysoká poptávka. V roce 2019 středisko odeslalo na 204.672 vzorků mušek do laboratoří ve 49 amerických státech a 54 zemích světa, uvádí Annette Parksová z vedení centra.

První náznaky pandemie v BDSC - podobně jako všude jinde - vypadaly přímo zlověstně. "Pamatuji si, že jsem s lidmi vtipkovala: 'Jsme jako ty postavy v úvodu antiutopických novel, a zatím netušíme, co přijde,'" říká jedna z pracovnic centra Carol Sylvesterová.

Jak začalo ve Spojených státech přibývat případů, vedoucí výzkumník Cale Whitworth si zabalil tašku s polštářem a kartáčkem na zuby, připraven na nejhorší. "Představoval jsem si, jak budou všichni nemocní a nastane scénář posledního člověka na zemi," říká a dodává, že přemýšlel nad tím, kolik mušek by zvládal přesunout ze staré lahvičky do nové za 20 hodin, aby pak čtyři hodiny a spal a pak je zase přesouval.

Když se však Indianská univerzita uzavřela, BDSC zůstalo otevřené. Kevin Gabbard, octomilčí šéfkuchař, nakoupil nouzové zásoby. Ačkoliv mušky každý den spořádají to samé - zkvašenou kaši převážně z kukuřice - jsou celkem vybíravé. Neochoten riskovat, Gabbard objednal výrobky od u octomilek oblíbených značek na dva měsíce dopředu. "Říkáte si, kukuřičná mouka je kukuřičná mouka. Ale není, když to není ta správná," dodává.

Vedení centra nakonec přišlo s plánem, který by jim v nezbytném případě umožnil "udržet většinu mušek naživu jenom v osmi lidech," říká Whitworth. Rozhodli se také zastavit veškeré odesílání a soustředili se jen na péči o octomilky.

V půlce května BDSC zasílání významných zásilek obnovilo. Ale pandemie samozřejmě neskončila a centrum tak čekají další překážky. I když zimní semestr přestáli bez incidentů, případů v oblasti přibývá, což zvyšuje pravděpodobnost dalšího uzavření.

Ačkoliv tamní zaměstnanci nedostávají za práci, kterou nelze vykonávat z domova, žádný příplatek, stejně všichni chodí do práce. A pokud se situace zhorší, Whitworth je připravený. "Nikdy jsem si svou tašku nevybalil. Stále na mě čeká ve skříni," uzavírá.