Padají hvězdy. Meteorický roj Orionidy vrcholí, podmínky pro pozorování jsou dobré

Orionidy jsou podzimní větví proudu částic, do kterého Země vstupuje i v květnu - během maxima roje Eta-Aquaridy. Mateřským tělesem rojů je Halleyova kometa. Slavná vlasatice se u Slunce naposledy ocitla v únoru 1986, znovu to nastane v roce 2061. Je také první matematicky předpověděnou kometou v historii.

Podle astronoma a fotografa Petra Horálka pocházejí první zmínky o roji z roku 1839. Meteory podle jeho slov zdánlivě vylétají z radiantu ležícího v horní části souhvězdí Orion, vlevo nahoře od jasné naoranžovělé hvězdy Betelgeuze, v rameni Orionu. Měsíc je letos v období maxima úkazu ve fázi před první čtvrtí. Zapadá večer a pozorování tak vůbec neruší.

Horálek také upozornil, že rychlost Orionid je 66 kilometrů za sekundu, což z nich dělá jedny z nejrychlejších meteorů na obloze. "Rychlejší jsou jen meteory z listopadového roje Leonidy, které padají s rychlostí 72 km/s," podotkl astronom. Dodal, že pády meteorů jsou jasné a občas je provázejí blyštivé výbuchy. Někdy tak lze spatřit i takzvaný bolid - meteor jasnější než Venuše. Za pozorováním by však lidé měli vyrazit z měst, do krajiny bez světelného znečištění.

Kromě Orionid je v těchto dnech na obloze i další pěkná podívaná. Podle Horálka může na nebi zazářit třeba jasný meteor z jiného roje - severních a jižních Taurid. Lidé také spatří jasné planety - večer Jupiter se Saturnem, po celou noc Mars a časně ráno Venuši.

V první polovině noci je podle astronoma též ještě viditelná výrazná část Mléčné dráhy. Později se s Orionem a jeho hvězdami Betelgeuze a Rigel nad východní obzor vyhoupne Sírius, nejjasnější hvězda noční oblohy, která leží v souhvězdí Velkého psa. Vysoko nad obzorem bude v druhé polovině nocí zářit i dvojice otevřených hvězdokup v souhvězdí Býka - Hyády a Plejády.