Rok 2021 s koronavirem: Čtvrt miliardy nakažených, velký otazník u imunity

Od prvního výskytu nového typu koronaviru uplynul na začátku prosince jeden rok. Rok, během kterého se nakazily desítky milionu lidí a statisíce viru či jeho následkům podlehly. Bude příští rok scénář podobný?

Podle vědců je jisté pouze to, že koronavirus s námi chce zůstat, budoucnost ale bude záviset na mnoha faktorech. Například na délce trvání imunity, na možnosti, že sezónnost ovlivňuje jeho šíření, na rozhodnutí vlád, a především na chování lidí samotných. 

"Opravdu ještě nevíme, co se stane," říká Rosalind Eggo, která se zabývá modelováním šíření infekčních nemocí na London School of Hygiene & Tropical Medicine. Joseph Wu, který se zabývá modelováním šíření chorob na hongkonské univerzitě, upozorňuje, že bude záviset na tom, jak moc se obnoví sociální vazby a jak budeme dodržovat prevenci.

Důležitým faktorem je bezesporu imunita, tedy délka jejího trvání. Pokud trvá méně než rok, podobně jako u jiných lidských koronavirů, může podle magazínu docházet ke každoročním nárůstům infekcí až do roku 2025. Poslední výzkumy ukazují, že imunita pro prodělané nemoci přetrvá aspoň půl roku, jaká je ale maximální hranice nikdo netuší.

Pokud by nemoc následovala podobný vzorec jako SARS, protilátky by mohly přetrvávat na vysoké úrovni po dobu pěti měsíců s pomalým poklesem po dobu dvou až tří let, ukazují studie. Některé virové infekce vyvolávají i trvalou imunitu, o které se ale v tomto případě zřejmě hovořit nedá.

Jistou naději poskytují vakcíny. Mnoho z nich poskytuje ochranu po celá desetiletí, například vakcíny proti spalničkám nebo obrně, jiné, včetně černého kašle a chřipky, se ale časem opotřebovávají či přizpůsobují aktuálním kmenům. Podle dosavadních poznatků lze odhadovat, že účinek aktuálně chystaných vakcín trvalý nebude, přesto může šíření nemoci zmírnit.

V ideálním případě by mohly vakcíny nemoc zastavit, k tomu by ale bylo potřeba očkovat plošně. A ačkoliv lidstvo má s eradikacemi některých nemocí zkušenosti, z řady důvodů nejsou ani velké, ani rychlé. Vymýtit nemoc není otázkou jednoho, dvou let.

K celkovému ukončení pandemie ale musí být virus celosvětově eliminován, což je podle většiny vědců téměř nemožné, vzhledem k jeho rozsáhlosti. Lidé by si museli vybudovat dostatečnou imunitu prostřednictvím infekcí nebo vakcín. Odhaduje se, že imunní musí být 55 až 80 % populace.

"Celkový výskyt koronaviru do roku 2025 bude rozhodujícím způsobem záviset na délce trvání imunity," míní Yonatan Grad, epidemiolog na Harvard TH Chan School of Public Health v Bostonu v Massachusetts.

Dodal, že pokud budou případy nákaz bez očkování nebo trvalé imunity rychle stoupat, virus bude pravidelně a rozsáhle cirkulovat. V takovém případě by se podle Juliet Pulliam, ředitelky Jihoafrického centra pro epidemiologické modelování a analýzu na Stellenbosch University, stal endemickým.

"To by bylo opravdu bolestivé," obává se. Není to přitom vůbec nereálné, například malárie, nemoc které se dá předcházet a lze ji léčit, každý rok zabije více než 400 000 lidí. "Tyto nejhorší scénáře se odehrávají v mnoha zemích s chorobami, kterým lze předcházet, a které způsobují obrovské ztráty na životech," dodal Samir Bhatt, epidemiolog infekčních nemocí na Imperial College v Londýně.

Dalším faktorem bude vliv počasí na chování viru. Mnoho lidských respiračních virů, jako je chřipka či jiné lidské koronaviry, sledují sezónní oscilace. Příchod druhé vlny na začátku září překvapil mnohé, podle vědců je ale pravděpodobné, že s příchodem zimy se bude počet nakažených zvedat.

"Očekávám, že míra infekce bude v zimě horší," říká Akiko Iwasaki, imunobiolog z Yale School of Medicine v New Haven v Connecticutu. Studie podle něj naznačují, že suchý zimní vzduch zlepšuje stabilitu a přenos respiračních virů a imunita dýchacích cest může být narušena vdechováním suchého vzduchu.

V chladnějším počasí navíc lidé více pobývají ve vnitřních prostorách, kde je přenos viru kapénkami vyšší, říká Richard Neher, výpočetní biolog na univerzitě v Basileji ve Švýcarsku. Simulace ukazují, že sezónní výkyvy pravděpodobně ovlivní šíření viru a mohly by zhoršit situaci na severní polokouli.

V budoucnu by pak koronavirus mohl každou zimu přicházet ve vlnách. Riziko by se u dospělých, kteří již nemoc prodělali, mohlo snížit na úroveň chřipky, opět by ale záviselo na tom, jak dlouho se imunita vůči koronaviru udrží. 

Řada věcí je nejistá. Co ale naopak podle expertů víme, je, že chování viru můžeme velkou měrou ovlivnit my sami. Vědci dospěli k závěru, že je-li 50 až 65 % lidí na veřejnosti obezřetných, pak by mohlo snižování sociálních distančních opatření každých 80 dní pomoci zabránit dalším vrcholům infekce v příštích dvou letech. 

I bez testování nebo očkování může chování významně změnit přenos chorob, říká Osmar Pinto Neto výpočetní biolog na Anhembi Morumbi University v brazilském São Paulu. Na druhou stranu i vakcína poskytující neúplnou ochranu může u lidí snížit závažnost onemocnění a zabránit hospitalizaci, čímž by se výrazně ulevilo zejména zdravotníkům, upozorňuje Joseph Wu.