Vědci odhalují tajemství vzniku života. Vděčíme za něj objektům, které změnou počasí devastujeme

Během období známého jako Neoproterozoikum, které trvalo přibližně od 1 miliardy do 543 milionů let zpět, se kontinentální masy spojily do superkontinentu Rodinia, který se později opět rozpadl. V oceánech tehdy žily jednoduché organismy, jako mikroby, sinice a houbovci, avšak v průběhu času došlo k prudkému evolučnímu rozmachu složitějších forem života.

Vědci nyní zjistili, že se ledovce během této doby pohybovaly po pevnině a doslova „buldozerovaly“ horniny, které pak při jejich tání uvolnily do oceánu množství chemických látek a minerálů. Tento proces změnil chemické složení mořské vody a obohatil ji o živiny nezbytné pro podporu složitějšího života.

Doposud panovala nejistota, zda byly ledovce Neoproterozoika skutečně aktivní – tedy zda se pohybovaly a erodovaly podloží, nebo zda byly víceméně statické. Tým vedený Dr. Chrisem Kirklandem z australské Curtin University však studiem sedimentů ve Skotsku a Severním Irsku potvrdil, že tehdejší ledovce opravdu byly v pohybu a výrazně ovlivňovaly povrch Země.

Vědci zkoumali minerály z doby Neoproterozoika, přičemž se zaměřili na zirkony – extrémně odolné minerály, které odolávají geologickým změnám a obsahují uran. Pomocí analýzy rozpadu uranu v těchto minerálech mohli geologové určit stáří jednotlivých sedimentů a zjistit, jakým způsobem se v průběhu času měnila jejich struktura.

Získaná data ukázala, že ledovce se pohybovaly a přenášely staré minerály do oceánu, kde přispěly ke změně chemického složení vody. Když došlo ke konci doby ledové, došlo k prudkému nárůstu kyslíku v atmosféře i v oceánech, což pravděpodobně podpořilo evoluci složitějších organismů.

Podle Kirklanda a jeho kolegů se během Neoproterozoika odehrály alespoň dvě hlavní doby ledové, mezi 720 miliony a 635 miliony let zpět. Tání těchto ledovců přineslo výrazné změny v atmosféře i oceánech.

Již dříve se vědci domnívali, že nárůst kyslíku byl důsledkem fotosyntézy primitivních mikroorganismů. Nová studie však naznačuje, že důležitým faktorem bylo i uvolňování živin z pevniny do oceánů díky pohybu ledovců. Tyto živiny zřejmě podpořily biologickou produkci a mohly urychlit vznik prvních složitějších organismů s ochrannými schránkami a ostny.

I když nové poznatky podporují teorii o aktivní roli ledovců ve vzniku složitého života, někteří odborníci varují před příliš jednoznačnými závěry. Dr. Graham Shields z University College London uvedl, že zatím nelze s jistotou tvrdit, že právě ledovcová eroze vedla k evoluční explozi komplexního života.

Podobně Dr. Andrew Knoll z Harvard University upozorňuje, že zatím není jasné, zda byly uvolněné minerály dostatečné k tomu, aby měly trvalý vliv na evoluci, nebo zda šlo jen o krátkodobý nárůst živin, který nemusel mít zásadní dopad.

Kirkland a jeho tým zdůrazňují, že studium dávných klimatických změn pomáhá pochopit současnou klimatickou krizi. Zatímco v minulosti docházelo ke globálním změnám klimatu v průběhu milionů let, dnes se planeta otepluje extrémně rychle – v horizontu několika desetiletí.

Právě rychlost současných změn představuje podle vědců obrovský problém, protože ekosystémy nemají čas se přizpůsobit. Tento výzkum tedy přináší nejen poznatky o historii Země, ale také důležitá varování pro budoucnost.

Vědecká komunita se nyní zaměřuje na další výzkumy, které by mohly potvrdit či vyvrátit hypotézu o klíčové roli ledovců při vzniku složitějšího života. Jak zdůraznil Knoll: „Je to zajímavý příspěvek k diskusi, ale debata pokračuje.“