AfD si po volbách zajistila post nejsilnější opoziční strany. A začala s tím nakládat po svém

„Zdvojnásobili jsme se (volební zisk, pozn. red.). To je vlastně pořádné vítězství,“ řekl Bernd Baumann, člen parlamentního vedení AfD, serveru Politico. „Díky tomu máme nyní úplně jinou politickou sílu“.

S dvojnásobným časem na projevy v parlamentu se AfD pravděpodobně zaměří na protiimigrační sentiment, široce rozšířenou nespokojenost se slabou ekonomikou a strach z eskalace války na Ukrajině. Odborníci říkají, že tato role bude odpovídat silným stránkám AfD.

„Veřejná aréna by měla být plénum, a tam jsou strany jako AfD velmi silné a viditelné,“ řekl Michael Kolkmann, profesor politologie na Univerzitě v Halle, který studuje německý parlamentní systém. „Pokud se podíváte na projevy, většina z nich není ani zaměřena na kolegy z jiných politických stran, ale jsou to projevy, které mají za cíl vytvořit obsah pro TikTok nebo Instagram.“

AfD si roli největší opoziční strany už jednou vyzkoušela – po volbách v roce 2017. Strana ovšem tenkrát byla spíše slabá a vládní koalice silná, což už nyní neplatí – strana AfD je silná a vládní koalice teprve vzniká.

Jedním z témat, které bude viset nad příštím Bundestagem, je to, jak se konzervativci postaví k přísné „ochranné zdi“ kolem krajní pravice. Zatímco Merz slíbil, že nebude vytvářet koalici s AfD, před volbami vyvolal bouři pokusem o prosazení několika imigračních opatření s podporou AfD, čímž oslabil poválečnou karanténu krajní pravice.

Merzova strana CDU ovšem cílí na jiného koaličního partnera – SPD Olafa Scholze. To činí spolupráci s AfD nemožnou, a právě toto může AfD využít jako argument k vykreslení Merze jako někoho, kdo se více zajímá o vládnutí s levicí a udržení ochranné zdi než o skutečné tvrdé potírání migrace.

„Buď poruší své slovo, nebo se k nám vrátí. Jsme vždy připraveni podpořit rozumné návrhy,“ řekl Baumann. „Tlak bude tak velký, že dříve nebo později se k nám vrátí. Nebo to rozdělí konzervativce.“

Více hlasů ale neznamená pouze větší prostor, ale také více peněz. V roce 2024 obdržela AfD asi 10 milionů eur ze státního financování, ale po zdvojnásobení svého volebního podílu a zvýšení počtu členů (na přibližně 50 000 na konci loňského roku) může AfD očekávat finanční vítr.

Strana má nyní také větší vliv na parlamentní výbory a možnost předkládat více návrhů. Předsedové výborů jsou rozdělováni podle síly stran, přičemž největší opoziční síla tradičně předsedá rozpočtovému výboru země, který vyjednává a schvaluje vládní rozpočet. AfD se však může zajímat také o vedení výboru pro domácí záležitosti, který má na starosti vnitrostátní bezpečnost.

Před volbami se její političtí protivníci obávali, že AfD bude tak silná, že její poslanci usednou do parlamentního kontrolního výboru, který přijímá zprávy od německých zpravodajských služeb. Roderich Kiesewetter, který je členem tohoto výboru za Merzovy konzervativce, řekl, že se obává, že práce skupiny bude „oslabená“, pokud se po volbách do výboru dostanou poslanci AfD.

„V takovém případě už nebudeme slyšet mnoho od tajných služeb. Protože není problém pouze v pravicovém extremismu, který AfD představuje, ale také v jejích vazbách na Čínu a Rusko. A zpravodajské služby budou s tímto velmi opatrné, protože naši zahraniční partneři nebudou chtít, aby informace plynuly k AfD.“.

Poslanci AfD pravděpodobně tuto možnost mít ale nebudou. Členové výboru musí být zvoleni parlamentní většinou.

Katja Hoyer, německo-britská historička pro server The Guardian říká, že AfD může mít ještě jeden cíl, a to sice rozbití takzvané „protipožární (či ochranné) zdi“. „Po druhé světové válce konzervativci přísahali, že nikdy nesmí existovat úspěšná strana napravo od nich. Dnes je zřejmé, že se jim toto ambiciózní cíle nepodařilo dosáhnout. Antiimigrační AfD zdvojnásobila svou podporu z roku 2021, skončila druhá s přibližně pětinovým podílem na hlasování.“

Tarik Abou-Chadi, německý politolog, dodává: „Především dramatický volební úspěch krajní pravice AfD, která téměř zdvojnásobila svůj podíl hlasů a získala více než 20 % hlasů. AfD masivně těžila z toho, že imigrace byla dominantní otázkou kampaně. V posledních letech téměř všechny ostatní strany posunuly svou politiku imigrace více doprava. Jak víme z rozsáhlého výzkumu tohoto fenoménu, takové přizpůsobení normalizuje a legitimizuje krajní pravici.“