Válka o Suezský průplav: Střet, který měl několik vítězů, prohrála jen Evropa

Podzimní události roku 1956 na Blízkém východě byly ale překryty jinou zásadní událostí ve středu Evropy. V Maďarsku totiž již 23. října 1956 začalo protikomunistické povstání, které bylo v listopadu - právě v době vrcholících bojů v Egyptě a za nezájmu západním mocností - brutálně potlačeno sovětskou armádou.

Roznětkou války na Blízkém východě bylo znárodnění Suezského průplavu egyptským prezidentem Gamálem Abdan Násirem 26. července 1956, k čemuž přispěly i zbraně z Československa. To bylo trnem v oku pro Brity a Francouze, kteří průplav dosud majoritně vlastnili. Američané ale zastávali jiný postoj: usilovali o zapojení Egypta do tzv. Bagdádského paktu a káhirskou politickou orientaci tolerovali, což vedlo k pozdější roztržce mezi velmocemi.

Diplomatická jednání nevedla k výsledku, a tak začala Británie a Francie plánovat s pomocí Izraele vojenskou akci, jejímž cílem mělo být svržení Násira i zrušení znárodnění průplavu. Izrael požadoval i uvolnění egyptské blokády Tíránské úžiny v Akabském zálivu pro své loďstvo a hodlal zničit základny egyptských partyzánů, fidájínů, v pásmu Gazy a na Sinaji.

Podle tajné dohody, uzavřené 24. října v Sévres, měl Izrael v operaci Mušketýr napadnout Egypt a obě evropské mocnosti pak válčícím stranám zaslat ultimátum k ukončení bojů, které podle očekávání Egypt odmítne, což bude záminka k vlastnímu výsadku v průplavu.

Izraelský útok (operaci Kadeš) začal 29. října v 16:20 výsadkem 395 mužů u průsmyku Mitla uprostřed Sinajského poloostrova. O den později překročily izraelské pozemní jednotky egyptskou hranici v Kusajmě na severu a v Al-Kunitle na jihu, 31. října začal útok na pásmo Gazy a pokračoval postup ve středu Sinajského poloostrova. Později zaútočily další jednotky i na jihu poloostrova podél Akabského zálivu na Šarm aš-Šajch. Ten a celý Sinajský poloostrov byl Izraelci obsazen již 5. listopadu.

Ještě předtím 30. října odevzdali Britové a Francouzi oběma stranám připravené ultimátum, které žádalo zastavení bojů, stažení vojsk od průplavu a od Káhiry souhlas s dočasnou vojenskou okupací měst Port Saídu a Suezu. To Egypt 31. října odmítl; Britové zahájili bombardování Káhiry a 5. listopadu začal britsko-francouzský výsadek u Port Saídu prezentovaný jako akce zajišťující oddělení bojujících stran.

To ale narazilo na odpor OSN, USA i SSSR. Již 30. října USA navrhly v Radě bezpečnosti OSN rezoluci s požadavkem okamžitého stažení izraelské armády za linii příměří z roku 1949 a proti britsko-francouzské intervenci vystoupil v televizním projevu prezident Dwight Eisenhower. Angažováním se pak pohrozila i Moskva. Britové a Francouzi souhlasili se zastavením bojů 7. listopadu (týž den podal demisi britský premiér Anthony Eden) a OSN navrhla rozmístění jednotek na egyptsko-izraelské hranici. První jednotky OSN v Egyptě přistály 21. listopadu a britské a francouzské jednotky se stáhly k 22. prosinci 1956.

Válka si na straně Egypta vyžádala 1650 mrtvých, na 5000 zraněných a přes 6000 zajatých, Izrael ztratil 189 vojáků, 900 bylo zraněno a čtyři zajati. V bojích také zahynulo 16 britských a deset francouzských vojáků. Egypt ztratil 215 letadel (z toho 200 na zemi), Izrael 15, Británie čtyři a Francie jedno. Materiální škody byly odhadovány na sedm miliard dolarů.

Izrael se ze Sinaje a z pásma Gazy stáhl v březnu 1957 poté, co obdržel záruky, že vodní cesty zůstanou otevřené. Podél egyptsko-izraelské hranice v pásmu Gazy a Šarm aš-Šajchu bylo rozmístěno 330 vojáků OSN, kteří měli dohlížet na volnou izraelskou plavbu. Autor této myšlenky, kanadský ministr zahraničí Lester Pearson, dostal za vůbec první využití "modrých přileb" Nobelovu cenu za mír. Navzdory izraelskému stažení ale Egypt odmítl otevřít Suezský průplav pro izraelské lodě.

Celá Suezská válka posílila pozici Násira, oslabila vztahy mezi USA a Británií a Francií a upevnila postavení SSSR na Blízkém východě; sepětí Moskvy s násirovským panarabismem ale Moskvu později zapletlo do vnitřních rozporů v arabském světě. Násir získal Suezský průplav, ve kterém vzestup dopravy překonal všechna očekávání, a dotlačil Moskvu k dostavení Velké asuánské přehrady. Úspěchu dosáhl i Izrael, který porazil mocnou a v arabském světě uznávanou egyptskou armádu. Později Izrael rozšířil přístav Ejlat a díky němu se otevřel Africe a Asii. Získal mezinárodní uznání a navázal diplomatické styky nejen s většinou zemí východního i západního bloku, ale i s většinou zemí třetího světa.