V Africe je v pohybu 30 milionů uprchlíků. Přijdou do Evropy?

Z Jižního Súdánu uprchlo 2,3 miliónů lidí na konci dubna 2018 – nejvyšší počet pro jakoukoliv africkou zemi. Uprchlická krize v Jižním Súdánu je největší v Africe a třetí největší na světě, po Sýrii a Jemenu. Mnozí tito uprchlíci jsou děti. Nejvíc Jihosúdánci prchají do sousední Ugandy (1 040 000), zbytek odešel do Súdánu (733 000), Etiopie (422 000), do Keni (112 000) a do Demokratické republiky Kongo (89 000).

Zatímco někteří Jihosúdánci odchází do Demokratické republiky Kongo, obyvatelé země dlouhodobě stižené ekonomickými problémy a etnickým napětím z ní prchají do jiných států. Jako v případě Jihosúdanců, i občané Konga nejčastěji odchází do sousední Ugandy ( 242 000), dalšími oblíbenými destinacemi jsou Rwanda (83 000), Tanzanie (76 000), Burundi ( 65 000) a Jižní Afrika (49 000). Celkově Kongo opustilo 815 000 lidí.

Jen o něco méně lidí, 809 000, opustilo válkou roztrhané Somálsko. V zemi není centrální vláda a probíhají v ní ostré boje mezi teroristickou islamistickou skupinou Aš-Šabáb a vojáky Africké unie. Somálci nejčastěji odchází do sousední Etiopie (284 000) a Keni (254 000). V Keni žijí v jednom z největší uprchlických táborů na světě ve městě Dadaab. Tábor byl postaven pro 9 000 lidí, nyní v něm žije 200 000. Mnohé děti se v něm rodí už jako uprchlíci.

V Středoafrické republice od roku 1960, kdy země vyhlásila nezávislost na Francii, existují tvrdé boje mezi křesťanskou majoritou a muslimskými rebely. Zemi opustilo 585 000 lidí, nejvíce jich odešlo do Kamerunu ( 254 000) a Demokratické republiky Kongo (182 000).  

Burundi je jinou africkou zemí, která je dlouhodobě zachvácena etnickými konflikty. 12letá občanská válka sice skončila, země se z ní ale stále nevzpamatovala a napětí mezi hlavními skupinami stále přetrvává. Zemi opustilo 374 000 lidí, z toho 276 000 zamířilo do Tanzanie, 88 000 do Rwandy, 45 000 do Demokratické republiky Kongo, 41 000 do Ugandy a 13 000 do Keni.

Nigérii, nejpočetnější africkou zemi, sužuje jak na severu působící teroristická skupina Boko Haram, tak sociální konflikty v úrodné střední části, která postupně vysychá. Migrace v zemi je spíše vnitřní a má podobu odchodu lidí z stále méně obyvatelného venkova do měst, kde jsou stále jisté vodní zdroje. Nicméně, ty následkem toho postupně obývají a přeplněná města nedokáží nápor nových příchozích zvládat. Ze země v důsledku mnoha jejích problémů odchází lidé nejvíce do Nigeru (108 000) či Kamerunu (85 000).

Tyto vyjmenované příklady odhalují, že navzdory obavám Evropanů se migrace Afričanů odehrává stále primárně v Africe. Podle Africké Unie kontinent opustí 20% migrantů, zbytek se pohybuje v něm. Podle studie The World Economic Forum je zásadním faktorem pro interní migraci uvnitř kontinentu to, že samotné africké státy otevřeli své hranice v rámci ekonomické spolupráce.  

Nicméně, přesun lidí z jejich konflikty provázaných států do jiných konfliktních států představuje znepokojivý koloběh migračních toků, které vedou k plundrování už tak nedostatečných zdrojů. V kombinaci s problémy, které přináší klimatické změny, to může vést k masivní migraci jak uvnitř Afriky, tak i vně Afriky. Studie Evropské komise varovala, že do roku 2050 se počet migrantů v Africe může více než zdvojnásobit, přičemž 40% z nich bude hledat štěstí mimo kontinent.