Lži Bílého domu? Manipulace a falešná obvinění

Černé a bílé čepice

Parry sleduje americkou práci s informacemi už od počátku 80. let 20. století, kdy se Spojené státy chtěly angažovat ve Střední Americe.

Tehdy se dle jeho slov „Reaganova administrace snažila překonat ‚vietnamský syndrom', tedy averzi veřejnosti vůči jakýmkoliv vojenským zásahům v zahraničí, která se objevila po válce ve Vietnamu" – právě tato válka totiž pro Spojené státy skončila neúspěchem.

Strategie, kterou zvolili, byla přitom podle Parryho v zásadě jednoduchá: „nalepit černé čepičky na nepřátele a bílé na spojence, bez ohledu na to, kde leží pravda;" a následně zdiskreditovat nebo odstranit každého, kdo by se tento pohled snažil jakkoliv zpochybnit.

Klíčové podle něj ale bylo zejména očernění nepřátel, protože na každém se dá nějaká chyba najít; díky tomu pak bylo snadné vyšachovat potenciální kritiky či smířlivé hlasy.

„Díky tomu, že ve Washingtonu vše podléhá kariéře, se tomu podřídili všichni - včetně médií a organizací bojujících za lidská práva. Pokud jste si chtěli zachovat svou ‚úctyhodnost' a ‚vliv', souhlasili jste s touto obecně přijímanou pravdou," uvádí.

Irák, Libye, Sýrie, Írán

Jak dále Parry upozorňuje, toto mělo pro USA negativní následky. Jako první příklad uvádí válku v Iráku. Připomíná, že jakmile lidé začali být nespokojeni s dosavadními neúspěchy, americké úřady začaly propagovat úspěch zvýšení počtu jednotek v letech 2007–2008.

„Toto ‚úspěné navýšení počtu jednotek' byl mýtus; zčásti i proto, že mnoho z údajných ‚úspěchů' bylo splněno už před tímto navýšením," píše a dodává, že hlavní cíl, tedy smíření neshod mezi sunnitskými a šíitskými muslimy, nebyl splněn vůbec, zatímco ztráta na životech byla obrovská.

Tím ale podle něj manipulace řízená z těch nejvyšších kruhů nekončí. V roce 2011 se terčem USA stala Libye, kde byl v tomto roce u moci Muammar Kaddáfí. Podle Parryho někteří politici, včetně tehdejší ministryně zahraničí a současné pravděpodobné prezidentské kandidátky Hillary Clintonové, zcela ignorovali možnou islamistickou hrozbu v zemi.

Spojené státy se tak spolupodílely svržení Kaddáfího, ale tím zároveň podle něj napomohly Islámskému státu získat území a zabíjet nevinné. Parry varuje, že podobná situace nyní nastala v Sýrii, kde se nositelem pomyslného černého čepce stal prezident Asad.

Parry připomíná, že pro obvinění vůči Asadově režimu, kvůli kterým v roce 2013 Spojené státy málem spustily proti zemi útok, neexistují pádné důkazy. Podobná byla situace i v Íránu; v obou případech se přitom podle něj na uklidnění situace významně podílel ruský prezident Vladimír Putin. Ten se i proto, jak Parry uvádí, stal novým „černým" nepřítelem.

Na řadě je Putin

Proto jako další případ manipulace Parry uvádí Ukrajinu, kde „v roce 2014 proběhnul státní převrat organizovaný (americkými) neokonzervativci. Došlo ke svržení zvoleného prezidenta Viktora Janukoviče a jeho následnému nahrazení zarytě protiruským režimem."

I v případě Ukrajiny bylo podle Parryho provedeno mnoho mediálních podvodů, kdy byly informace médii i experty úmyslně zkreslovány tak, aby z nich Janukovič i Putin vyšli jako jasní a nezpochybnitelní nepřátelé.

Jedním z takových případů by pak mělo být sestřelení malajského letadla z července minulého roku, kdy „se znovu dal do chodu stroj na obvinění, které padlo na Putina a etnicky ruské rebely, ačkoliv někteří američtí zpravodajští analytici údajně viděli důkazy, které ukazovaly na část ukrajinského režimu, která měla pracovat na vlastní pěst."

Chybu Parry v současnosti vidí zejména ve vládě prezidenta Obamy. „Prezident Obama a jeho vláda byli posledních šest let hybnou silou této manipulace s veřejným míněním. Namísto transparentní vlády, kterou Obama sliboval, vede jednu z nejméně průhledných, či dokonce nejvíce tajnůstkářskou vládu americké historie."