Život v Islámském státu: Žena byla mučena a znásilňována, zacházeli s ní jako s hračkou

Poprvé byla Adiba prodána Islámskému státu před třemi lety. Od té doby se to stalo ještě pětkrát. Teroristé z Islámského státu s ní zacházeli jako s nějakou hračkou. Tohle nebylo humánní zacházení.

Nejdelší doba, po kterou ji "vlastnil" jeden muž, byla pět měsíců. Jinak si ji přehazovali jako pytel brambor. Byla nucena spát v odpadcích, jíst z podlahy a pít vodu z toalet. Vzpomíná na to nerada.

"Znásilňovali mě, bili mě, mučili mě," vzkázala prostřednictvím překladatele kanadské televizní stanici CTV. Nechtěla mluvit o době, kdy byla sexuálním otrokem Islámského státu. Rozhodla se však vystoupit v naději, že přiměje kanadskou vládu, aby udělala více pro podobné ženy, které jsou v otroctví IS.

Adiba žila poklidný život ve vesnici Tall Qasab v severním Iráku. Bydlela v domě se svým otcem, matkou a jedenácti sourozenci. Říká, že její rodina nikdy neměla příliš mnoho peněz, ale žila šťastně. To se však mělo změnit.

"Jestli jste něco podobného nezažili nebo neviděli, nikdy neuvěříte, že se tohle mohlo stát," vzpomínala Adiba na nejhorší den jejího života.

V roce 2014 napadly jednotky IS její vesnici. Ženy a děti byly odděleny od mužů, kteří, často před očima svých blízkých, byli popravováni. Ženy s dětmi byly odvezeny do Mosulu, kde byly prodány do otroctví. "Ten den jsme všechny chtěly zemřít. To ale oni nechtěli. Nedopustili by to," vypráví.

To byl i její případ. "Život pod Islámským státem není životem. Neexistuje žádný rozdíl mezi životem a smrtí. Sice žijete, ale uvnitř jste mrtví," řekla a dodala, že byla řada momentů, kdy si přála být mrtvá, jen aby nemusela zažívat takový horor.

Minulou zimu se jí naskytla příležitost utéct. Bylo to ve chvíli, kdy celá rodina jednoho z otrokářů na chvilku přestala Adibu hlídat. Neváhala, za to riziko jí to stálo. "Bylo mi jedno, jestli mě chytí. Bylo mi jedno, jestli budu žít, nebo zemřu," vzpomíná.

O hodinu později našla muže, kterého požádala o pomoc. Ten souhlasil, místo toho ji však odvedl do prázdného domu, kde znásilnil. To se opakovalo další měsíc.

Muž nakonec nabídl jejímu otci, že ji propustí za 15 tisíc dolarů. Otec s pomocí příbuzných a přátel částku sehnal, a tak se Adiba vrátila domů. V tu chvíli se cítila jako znovuzrozená. "Když jsem viděla otce, říkala jsem si: 'Díky Bohu. Jsem volná, tahle bída pro mě skončila.'," řekla pro CTV.

A proč Islámský stát na lidi jako Adiba útočí? Adiba i její vesnice patřila do skupiny tzv. Jezídů. To je Kurdská menšina čítající kolem 700 tisíc lidí, která vyznává starodávné náboženství spojující ideály hinduismu, judaismu, křesťanství a islámu. Dnes podle OSN je v zajetí a otroctví Islámského státu stále přes 3000 žen tohoto původu.

Dnes žije Adiba v Kanadě v bungalovu na tichém okraji města Richmond Hill s dvěma svými sestrami, synovci a neteřemi. Do Kanady přijely v únoru letošního roku jako uprchlíci přijatí vládou.

"Pamatuji si den, kdy jsem do Kanady přijela. Moc jsem toho o zemi nevěděla. Bylo to složité. Být cizincem na novém místě je něco, s čím je těžké se vyrovnat," uvažuje.

Snímky tří jejích bratrů, které Islámský stát zajal ještě před útokem na její vesnici, visí na zdi skromně zařízeného pokoje, kde bydlí. Hned vedle visí kanadská vlajka. Tato část místnosti se stala pro Adibu jakousi improvizovanou svatyní. Připomínkou toho, že jí v životě stále něco chybí.

"Potřebuji svoji rodinu. To je věc, která mi pomůže cítit se lépe," říká. Její přání se jí možná splní. S pomocí organizace OFWI (One Free World International), která bojuje za ochranu lidských práv náboženských menšin ve světě, sepsaly sestry žádost prostřednictvím místních zastupitelů, aby jejich příbuzní z Iráku směli emigrovat do Kanady.

Oficiální žádost byla sepsána pro organizace IRCC, která má na starosti podobné žádosti. Jak IRCC, tak COSTI, agentura pro pomoc imigrantům sídlící v Torontu, souhlasily s požadavkem, a tak se Adiba nejspíš dočká šťastného konce.