Trump vzal věci do vlastních rukou a svět se řítí do války

S odpovědí se pokouší přijít americký web The National Interest. Ten uvádí, že jednou z možností je i americký úder vůči Íránu. Ten by pravděpodobně cílil na íránské jaderné kapacity s cílem zamezit jejich jadernému zbrojení.

Sama dohoda o odzbrojení to totiž podle Trumpa nedokáže. Prezident tvrdí, že je měkká a celý problém pouze odsouvá, přičemž dává Íránu naopak šanci a čas svůj jaderný a raketový program zdokonalit.

Jedním z klíčových Trumpových poradců je John Bolton. Ten v roce 2015, tedy u příležitosti uzavření včera vypovězené dohody deníku The New York Times řekl, že podle jeho názoru dokáží Írán od výzkumu a vývoje jaderných raket odradit pouze preventivní a přesně cílené letecké útoky. Žádná dohoda prý není možná.

Zdá se, že Trump s Boltonem souhlasí minimálně v tom posledním. Byl to právě John Bolton, kdo stál vedle Donalda Trumpa a dalšího velkého kritika dohody viceprezidenta Mika Pence na včerejší tiskové konferenci. Bolton ale ani nemusel Trumpa příliš přemlouvat, sám současný prezident dohodu ostře kritizoval již od volební kampaně v roce 2016.

John Bolton se tak, kromě jiného, dočkal i osobní pomsty. V roce 2007 jej totiž tehdejší prezident George Bush mladší chtěl nominovat na pozici velvyslance při OSN, americký Senát ale jeho nominaci odmítl.

Přesto je teď po jedenácti letech on tím, kdo americkou zahraniční politiku ovlivňuje, zatímco například zastánce íránské dohody exministr Rex Tillerson se musel ze své pozice poroučet před pár týdny.

Ve světle událostí posledních dní se tak zdá, že Donald Trump (za vydatné pomoci a podpory výše uvedených spolupracovníků) definitivně převzal iniciativu v otázkách americké zahraniční politiky na Středním Východě. Není pochyb, že on je teď tím, kdo rozhoduje o amerických krocích. S iniciativou ale přichází také odpovědnost.

Ten samý krok učinil nedávno také ve vztahu k Severní Korei. Trump tak rozehrává riskantní politickou hru a riskuje vše. Sám se rozhodl, že převezme otěže nad zahraniční politikou USA a případné úspěchy i neúspěchy tak padnou přímo na jeho hlavu.

Američtí demokratičtí politici se již nechali slyšet, že vypovězení dohody bylo "chybou historických rozměrů". Teprve následující měsíce a roky ale ukáží, kdo měl vlastně v otázce Íránu (potažmo KLDR) pravdu.