Technologie z říše sci-fi? Profesorka má jasno

Objevování objeveného

Ačkoliv vzájemná rychlost nebyla velká, ISS urazí zhruba 8 km za sekundu, pohybuje se rychlostí téměř 29.000 km/h, poukazuje expertka. Vysvětluje, že pro spojení s ISS musel Crew Dragon dosáhnout naprosto stejné rychlosti na zcela stejném orbitu, což není vůbec jednoduché, nasměrovat se přímo na stykovací zařízení a přiblížit se k němu dostatečně pomalu, aby nedošlo k poškození ani jedné z lodí.

"Takové věci jsou zároveň velmi obtížné a překvapivě dlouho známé," pokračuje Urryová. Připomíná, že schopnost spojit dvě vesmírné lodi byla demonstrována více než před 50 lety, kdy se v roce 1966 posádka americké lodi Gemini 8 spojila s bezpilotním cílovým tělesem, přičemž SSSR o rok a půl později úspěšně spojil dvě lodi Kosmos.

V té době byli Rusové a Američané lídři ve výzkumu vesmíru a jsou jimi dodnes, uvádí profesorka. Vysvětluje, že na aktuální misi lodi Crew Dragon je pozoruhodné to, že operaci řídí soukromá společnost, nikoliv vládní organizace.

Poté, co NASA v roce 2011 po 30 letech a 135 misích poslala do důchodu raketoplány, astronauti byli na ISS dopravováni v ruských lodích Sojuz, uvádí odbornice. Dodává, že vývoj nové pilotované lodi je pro NASA prioritou a v tom jí svým způsobem pomáhá soukromý vesmírný průmysl.

Rakety dokážou vynést posádku či náklad do vesmíru, ale obsluha ISS si žádá, aby loď uměla u stanice zakotvit, konstatuje fyzička. Podotýká, že již na počátku amerického vesmírného programu NASA zjistila, že tento manévr je mnohem těžší než kupříkladu doplňování paliva letadel za letu.

Důvodem je skutečnost, že pohyb na oběžné dráze je řízen gravitací a každý fyzik se již v prvním ročníku naučí, že rychlost satelitu a rádius jeho orbitu jsou pevně spojené, deklaruje astronomka. Vysvětluje, že pokud vesmírná loď zažehne své motory, aby zvýšila rychlost a dohnala druhou loď, zároveň zvýší poloměr svého orbitu, a tak zákony fyziky sledovanou loď neúprosně vzdálí.

V roce 1965 americký astronaut Wally Shirra úspěšně přiblížil loď Gemini 6 na 40 metrů k lodi Gemini 7, čímž demonstroval, že vesmírné lodě mohou manévrovat dostatečně přesně, aby se dostaly na stejný orbit, a tím umožnily spojení, připomíná Urryová. Připouští, že dnes jsou takové manévry o něco jednodušší, jelikož počítače jsou mnohem výkonnější než v 60. letech, kdy například dnes používaný autopilot u automobilu představoval technologii z říše sci-fi.

Zajistit přístup do vesmíru je závazek       

"Přesto je pozoruhodné uvědomíme-li si, že znovu objevujeme dovednosti, které jsme prvně objevili před mnoha desetiletími, a že není triviální zopakovat technologické úspěchy programů Mercury, Gemini a Apollo z 60. let," píše profesorka. Pokládá proto otázku, jaké poučení lze vyvodit z obtížnosti udržování znalostí v průběhu desetiletí.

Předně se ukazuje, že to, co je zapomenuto, trvá dlouho se znovu naučit, a proto je lepší znalosti udržovat, pozvolna je rozšiřovat a nikoliv začínat procesy od začátku, konstatuje fyzička. Zdůrazňuje také, že obtížné úkoly, jakými jsou lety do vesmíru, vyžadují chytré lidi a počítače a obojí si žádá peníze.

Vysoce specializované pracovní pozice a technologický vývoj jsou podle expertky cenné investice, ačkoliv kritici se bojí jejich nákladnosti. "Musíme si uvědomit inherentní hodnotu udržování a rozšiřování odborných znalostí," nabádá vědkyně. Soudí totiž, že angažmá soukromých vesmírných společností, k němuž v poslední době dochází, nedokáže změnit celkový model financování letů do vesmíru.

Velké výzvy, kterou je i přístup do vesmíru, budou nakonec vždy financovány daňovými poplatníky, tvrdí profesorka. Připomíná, že NASA ostatně platí Space X za její produkt a toto zůstane velkou součástí jejího rozpočtu, alespoň do doby, než se trh se soukromými vesmírnými loděmi podstatně rozšíří.

"Schopnost zajistit spolehlivý přístup do vesmíru je závazek," uvádí Urryová. Dodává, že je lepší, rychlejší a levnější mu dostát než měnit každých pár let předchozí rozhodnutí.