Našli protivníci USA recept na americké letectvo? Žádná nadmořská výška nebude bezpečná, varují experti

Protiletecká děla bývala manuálně nabíjena šesti a více lidmi a měla jen mechanický zaměřovač, kterým šlo mířit. Dnes je mohou obsluhovat jen dva lidé. Jsou mnohem mobilnější a lze s nimi rychleji pracovat.

Protiletecká obrana je dnes integrována do širších obranných systémů, které obsahují elektro-optické a infračervené senzory a moderní radary. Operátorovi pomáhají nalézt cíl i sofistikované sledovací algoritmy, opřené o zvýšený výpočetní výkon.

Protiletecké dělostřelectvo je nebezpečné především pro to letectvo, které lítá nízko a pomalu, jako je to, co poskytuje blízkou leteckou podporu. Pokud dojde k jeho dalšímu rozšíření o elektromagnetická děla a prodloužený dolet raket, „prakticky žádná nadmořská výška nebude bezpečná,“ uvádí David Sobota, odborník na zbraně z Air Force Research Laboratory v Wright-Patterson Air Force Base.

Letectvo USA má programy, které se pokouší detekovat protiletecké zbraně, když vystřelí. Pokud je však letadlo v pozici blízko přistávací plochy, má minimální rychlost letu nebo se nachází v nízké nadmořské výšce, pak je příliš pozdě, protože nemůže udělat úhybný manévr, poukazuje Sobota.

To představuje velký problém pro americké letectvo, protože jeho strategie jsou založeny na přiblížení se co nejblíže k povrchu pro potřebné rozlišení pro detekci pozemních hrozeb. Týká se to především nové strategie, která hodlá využít roje dronů.

Sofistikované protiletecké dělostřelectvo je umisťováno u důležitých základen. Rusko má např. integrovanou obrannou síť rozmístěnou napříč Pobaltím a oblastí Černého moře. Podobně Čína, má svoji leteckou obranou síť rozmístěnou v Jihočínském moři. To představuje značnou výzvu pro budoucí letecké operace NATO.

Dalším novou výzvu představují také útoky podél elektromagnetického spektra. Americká armáda bude muset dávat pozor, co emituje, uvádí Mark Gunzinger, výzkumník z Center for Strategic and Budgetary Assessments a bývalý zástupce náměstka ministra obrany.

„Každý kousek energie, který emituje ve způsobu komunikace, radarové energie, dokonce i z vysoko výkonného rušení a tak dále, bude pravděpodobně detekován a použit k [jejich] nalezení,“ upozorňuje Gunzinger, podle něhož Rusové už si vyzkoušeli toto odhalování pomocí komunikačních emisí na Ukrajině, kde takto vyhledávali ukrajinské síly.

Tyto technologie dále omezují možnosti letectva. Při hledání protileteckých zbraní může jeho senzor vysílat emise, které následně zachytí nepřátelské síly a přizpůsobí se tomu. Vyhýbáním jedné hrozbě se tak letadlo může vystavit další.