Válečná jatka u Gallipoli: Británie a Austrálie vzpomínaly na padlé vojáky

V jedné z nejkrvavějších bitev světového konfliktu zahynulo v roce 1915 přes 11 tisíc mužů australského a novozélandského expedičního sboru. Bitva trvala devět měsíců a skončila neúspěchem spojenců. Zásluhu na tom měl podplukovník osmanské armády a pozdější turecký prezident Mustafa Kemal Atatürk. Osmanská říše bojovala po boku Německa a Rakousko-Uherska.

Slavnostní mše u australského válečního památníku v metropoli Canbeře se dnes podle agentury AFP zúčastnilo dokonce rekordních 120.000 lidí. Vzpomínkové akce se konaly též na Novém Zélandu.

Na samotném Gallipoli se hlavní pietní akty odehrály za přítomnosti světových státníků již v pátek. Dnes se tam sešli i veteráni bitvy, aby si připomněli padlé druhy. Mše se tam za účasti australského premiéra Tonyho Abbotta uskutečnila za svítání, a to přesně v hodinu, kdy se na poloostrov začali vyloďovat první spojenci.

V Británii se dnes na památku zhruba 130.000 padlých uskutečnil ceremoniál u památníku na třídě Whitehall v Londýně. Zúčastnila se ho i královna Alžběta II., její choť princ Philip, princ William, premiér David Cameron i zástupci Austrálie a Nového Zélandu.

Panovnice oděná v černých šatech tak spolu s ostatními držela dvě minuty ticha a poté k památníku položila věnec vlčích máků.

Zdroj: YouTube

Jak píše server moderni-dejiny.cz, Mustafa Kemal byl v dubnu 1915 ve svých třiceti čtyřech letech pouhým velitelem divize. Osud však rozhodl, že jeho devatenácté divize stála v kritickém okamžiku na kritickém místě. Byla natěsnána na poloostrově proti úžinám, jen šest a půl kilometru od zátoky, kde se vyloďovali Australané a Novozélanďané, a dokázala proti nim zasáhnout ještě dřív, než manévr dokončili. Australané viděli Kemala na hřebenu a stříleli po něm, ale bez výsledku. To, že jej nezasáhli, lze skutečně považovat za rozhodující okamžik celého tažení, neboť Kemal okamžitě po příchodu svých vojáků zahájil sérii protiútoků, jež trvaly až do setmění. Do 4. května byly obě strany v této zátoce vyčerpány.

Spojencům Dohody bylo čím dál jasnější, že za cenu vysokých ztrát a utrpení svých jednotek nedosahují téměř ničeho. V listopadu začaly převažovat hlasy požadující evakuaci. Diskusi pak zakončila neobyčejně prudká bouře, která vojáky vyplavila ze zákopů a zničila na plážích mnoho zařízení. Od 28. prosince se spojenecké jednotky začaly stahovat a do 9. ledna 1916 byly jejich pozice prázdné.