Je 2. prosince roku 1984 a lidé v indickém městě Bhópál za sebou mají den jako každý jiný. Po příchodu z práce tráví čas s rodinou nebo přáteli a večer ulehají ke spánku. Poté, co se hodinová ručička přehoupne přes půlnoc, stále nikdo netuší, že se zanedlouho stane něco, s čím se dosud žádný člověk nesetkal. Na město se valí ohromný mrak jedovatého plynu, který začne za několik minut zabíjet ve velkém. Obyvatelé města o tom ale zatím neví, nikdo je nevaroval, nikdo nevyhlásil poplach. A pak jedovatý mrak udeří naplno. A začnou umírat tisíce lidí.
Společnost Union Carbide Corporation (Union Carbide) je jedna z nejstarších chemických společností ve Spojených státech. Přišla na způsob, jak levně vytvářet ethylen ze zemního plynu, čímž umožnila vznik moderního petrochemického průmyslu. Kromě jiného se také zaměřuje na práci s chemickými látkami, jedy a pesticidy.
První závod firma postavila v malém městečku v Západní Virginii. Následně se rozhodla expandovat do Indie a v Bhópálu chtěla vystavět továrnu za co nejmenší finanční obnos. Rozhodla se proto ušetřit na snížení bezpečnostních systémů.
Konstruktéři dostali jasné zadání. Namísto nerezové oceli použili běžnou ocel, malé cisterny na skladování chemikálií nahradily obrovské nádrže, a ve finále ušetřila firma na stavbě chemičky 8 milionů dolarů oproti menší továrně v USA.
Tím ale šetření neskončilo. Byla pozastavena činnost chladícího systému, polovina lidí propuštěna, a majitelé si mnuli ruce nad výhodným obchodem, který jim zajistil výrobu chemických látek v levné továrně v Indii za co nejmenší vstupní náklady. Šetřilo se kde to jen šlo a nedbalo se na zabezpečení ani na pohodlí zaměstnanců.
To se ale záhy projevilo. Lidé pracující v továrně byli krátce po uvedení chemičky do provozu vystaveni nebezpečným plynům a museli být hospitalizováni. Poté byl jeden ze zaměstnanců vystaven jedovatému fosgenu a na následky otravy zemřel. A podobných nehod přibývalo.
Vedení Bhópálského závodu o nehodách informovalo americké ústředí Union Carbide Corporation v Connecticutu, které do oblasti poslalo své experty. Ti v roce 1982 zjistili, že továrna je v katastrofálním stavu. Objevili desítky vad, které mohly vést ke katastrofě, a zjistili zvýšení riziko exploze.
K pozdějšímu překvapení vyšetřovatelů ale inženýři neudělali nic proto, aby sjednali v indické pobočce nápravu. Sepsali zprávu o stavu chemičky a zajistili, aby se k ní nikdo nedostal. Nedbali na nulové zabezpečení, vysoká rizika nehod a stížnosti zaměstnanců. To se jim stalo osudným.
2. prosince 1984 pracovníci továrny čistili potrubí, kterým proudil do nádrží methylisokyanát, vysoce toxická sloučenina vznikající při výrobě pesticidů a insekticidů. Čištění bylo prováděno pomocí proudu vody která se dostala nádrže a s toxickou látkou začala reagovat.
Po několika minutách byla nádrž tak horká, že vznikl silný přetlak, který zlomil ventil nádrže. Z ní uniklo do ovzduší 40 tun silně jedovatého plynu. Stalo se to 3. prosince jen několik minut po půlnoci, kdy foukal mírný jižní vítr směrem na Bhópál s milionem obyvatel.
O úniku plynu bylo okamžitě informováno vedení továrny, které absolutně nic neudělalo. Nespustilo poplach ani nevarovalo obyvatele o úniku plynu, jen nečinně přihlíželo největší průmyslové tragédii, s jakou se kdy lidstvo setkalo. A popíralo, že by k nějaké nehodě došlo.
Noc byla chladná a díky tomu mrak o rozloze 60 kilometrů čtverečních sestoupil na spící město. Tisíce lidí se po nadýchání probudily a začaly zvracet, jed jim popálil oči, nos a krk, plíce zaplavila voda, to vše doprovázely silné bolesti. Zatím ale stále nikdo stále nevěděl co se stalo, a počet mrtvých šel do tisíců.
Během prvních několika hodin a dní zemřelo na otravu 8000 lidí. Počet mrtvých ale v průběhu dní nadále rostl a celkově podlehlo na následky zasažení plynem 25 tisíc lidí. Dalších půl milionu lidí bylo jedovatou látkou zasaženo.
Ti, kteří přežili, ale skončili s nenávratným poškozením plic a sinými bolestmi hlavy. Účinek jedu se na nich projevil formou depresí, únavy nebo totálního vyčerpání. Zasažení lidé měli poškozený imunitní systém, trávicí ústrojí, a těhotné ženy musely na potrat. Ty, které to odmítly, porodily postižené děti. Dodnes na následky katastrofy umírají ročně desítky lidí.
Chemička byla okamžitě po havárii uzavřena a začal masivní soudní proces, který skončil po pěti letech jasným verdiktem. Firma dospěla k mimosoudnímu vyrovnání ve výši 470 miliónů dolarů. S ohledem na počet zraněných lidí ale jde o směšnou částku, neboť odškodné na osobu nepřesáhlo 500 dolarů a nestačilo ani na lékařské výlohy.
Pod palbu kritiky se dostala i tehdejší indická vláda. Neměla povolit stavbu takového komplexu na rizikovém místě, odškodné také nebylo velké a navíc bylo lidem vyplácenu velmi pozdě. Případ se tak opět dostal před soud a pokračoval až do roku 2010, kdy bylo shledáno vinnými z podílu na katastrofě sedm manažerů společnosti Union Carbide.
Původně bylo v roce 1987 obviněno 9 osob a hrozily jim tresty odnětí svobody do výše 10 let, jeden z obžalovaných ale zemřel a druhý zmizel. Nakonec soud zbylým sedmi udělil tresty vězení na dva roky. Podle mnohých žalostně málo na to, jaké katastrofy se dopustili.
Nyní je továrna v dezolátním stavu a podobně jako například Černobyl je zamořená jedovatými látkami, které se nadále uvolňují do okolí. Celý komplex je silně kontaminován pesticidy, těžkými kovy a chemikáliemi a naměřené hodnoty milionkrát přesahují doporučené hodnoty Světové zdravotnické organizace. V okolí chemičky ale stále žije na 20 tisíc lidí, kteří pije kontaminovanou vodu a obdělávají jedovatou půdu, což má za následek další umírání.
Související
Politico: Státy se připravují na možnost klimatické katastrofy. Chtějí zjistit, kdy přijde konec světa
Extrémní počasí si za 50 let vyžádalo dva miliony mrtvých, způsobilo škody za biliony dolarů
katastrofy , Indie , Bhópálská katastrofa
Aktuálně se děje
včera
Brusel vrací úder. Tlaku USA ustoupit nehodlá
včera
RECENZE: Záhada strašidelného zámku se bojí i vlastního stínu. Neurazí, ale upadne v zapomnění
včera
Napětí na Blízkém východě: Izrael stupňuje údery v Libanonu před klíčovým termínem
včera
Referendum o konci války, budoucnost Záporožské jaderné elektrárny. Co obsahuje 20bodový mírový plán?
včera
Jihomoravští záchranáři jsou na pokraji sil: Místo nehod řeší rýmu a teploty
včera
Ruské jednotky v noci vtrhly do ukrajinské vesnice. Odvlekly desítky lidí
včera
Transatlantická roztržka graduje: USA zakázaly vstup do země strůjcům evropské digitální regulace
včera
Spor USA s Venezuelou má nečekaného vítěze. Zatím z něj těží pouze Čína
včera
V Turecku se zřítilo letadlo s libyjským náčelníkem generálního štábu. Nehodu nepřežil
včera
Průlom v mírových jednáních? Ukrajina zvažuje vznik ekonomické zóny na východě
včera
Ukrajinské město dalo světu nejslavnější vánoční koledu. Rusové ho srovnali se zemí
včera
Návrat terorismu, válka ve Venezuelu nebo souboj o AI? Co lze čekávat od roku 2026
včera
Předpověď počasí na svátky: Budou letos bílé Vánoce?
23. prosince 2025 21:22
Zákaz tělesného trestání dětí, změny v rozvodech, konec střídavé péče. Co přináší novela občanského zákoníku?
23. prosince 2025 19:58
Fond je neodvolatelný, reaguje Babiš na problémy se střetem zájmů. Nic tím nevysvětlil
23. prosince 2025 19:41
Vánoční příměří je dnes už nereálný koncept. Lidé sice potřebují klid, válčení se ale radikálně změnilo
23. prosince 2025 19:20
Top 5 jídel na silvestrovskou party: rychle a chutně
23. prosince 2025 18:30
Trump jmenoval nového vyslance pro Grónsko. Má obyvatele přesvědčit, aby se připojili k USA
23. prosince 2025 17:26
Trump také sdílí naši lásku k mladým dívkám, píše se v dopise, který zřejmě poslal Epstein
23. prosince 2025 16:13
Ukrajinští muži riskují smrt v horách, aby se vyhnuli frontové linii. Nikdo podle nich už nechce mír
Uprostřed mrazivého prosince čelí Ukrajina kromě ruských raketových útoků také prohlubující se krizi lidských zdrojů. Zatímco se světoví lídři v čele s Donaldem Trumpem pokoušejí vyjednat konec války, tisíce ukrajinských mužů nadále volí riskantní cestu do ilegality, aby se vyhnuli odvodu na frontu. Reportéři CNN v rumunské pohraniční oblasti Maramureš mluvili s těmi, kteří raději riskovali smrt v zasněžených Karpatech, než aby padli v nekonečném konfliktu.
Zdroj: Libor Novák