Tisíce Rohingů bez základní zdravotní péče. Barma znemožňuje humanitárním organizacím přístup

V Rakhinském státě pokračují vojenské operace, které začaly 25. srpna po nové vlně útoků na policejní stanice a vojenskou základnu, k nimž se přihlásila Arakanská armáda za spásu Rohingů (ARSA). Více než 400 tisíc Rohingů proto uteklo do Bangladéše a žije v neúnosných podmínkách s omezeným přístupem ke zdravotní péči, pitné vodě, jídlu a latrínám.

Zbývající obyvatelstvo na severu Rakhinského státu zůstalo bez zásadní humanitární pomoci. Počet těchto lidí se odhaduje na statisíce.

„Naše týmy v Bangladéši slýchají znepokojující svědectví o vážném násilí vůči civilistům na severu  Rakhinského státu. Mnoho Rohingů, etnické rakhinské populace a dalších menšin je tam vnitřně vysídlených. Vesnice a domy byly vypáleny, včetně dvou (ze čtyř) klinik Lékařů bez hranic. Lékaři bez hranic poskytovali zdravotnickou pomoc ve městech Maungdaw a Buthidaung na severu Rakhinského státu. V polovině srpna ale museli – kvůli neudělení povolení k pohybu a zákazu přítomnosti mezinárodního personálu - pozastavit veškeré své aktivity. Obáváme se, že lidé, kteří tam zůstali, nemají možnost vyhledat pomoc,“ popisuje krizová manažerka Lékařů bez hranic Karline Kleijer.

„Je nutné, aby byl na severu Rakhinského státu zajištěn okamžitý přístup k zraněným, nemocným nebo pacientům s chronickými nemocemi tak, aby se jim dostalo akutní zdravotnické a humanitární pomoci,“ podotýká Karline Kleijer.

Ve středním Rakhinském státě zůstává přibližně 120 000 vnitřně vysídlených lidí. Žijí v táborech, kde kvůli omezením pohybu závisejí zcela na humanitární pomoci. Lékaři bez hranic dříve provozovali mobilní kliniky v několika táborech pro vnitřně vysídlené a v místních vesnicích, ale mezinárodní spolupracovníci organizace nedostali od konce srpna povolení k pohybu a nemohou se do tamních zdravotnických zařízení dostat. Místní spolupracovníci se bojí chodit do práce kvůli obvinění nevládních organizací myanmarskými představiteli ze spolupráce s ARSA.

Nezávislým humanitárním pracovníkům brání v poskytování potřebné pomoci obvinění, která šíří vláda o OSN a mezinárodních nevládních organizacích, dále odpírání povolení k pohybu a výkonu aktivit i výhružná prohlášení a činy různých skupin. Sever Rakhinského státu navíc vláda Myanmaru prohlásila za vojenskou zónu, což znamená ještě větší omezení v přístupu k tamnímu obyvatelstvu.

Myanmarská vláda tvrdí, že se chce sama poskytovat humanitární pomoc lidem v v Rakhinském státě, což vyvolává obavy, že by se pomoc nemusela dostat ke všem těm, kdo ji nejvíce potřebují.

„Vypadá to, že se Myanmar posouvá k novému modu operandi, v rámci kterého bude humanitární pomoc zcela pod kontrolou vlády. To pravděpodobně povede k ještě přísnějším administrativním a přístupovým omezením,“ říká Benoit De Gryse, vedoucí operací Lékařů bez hranic v Myanmaru. „Jediný způsob, jak zajistit, že pomoc bude poskytována na základě potřeb a budou v ní mít důvěru všichni obyvatelé, je takový, že ji budou poskytovat nezávislí a neutrální humanitární aktéři,“ dodal.

Pokud mají Lékaři bez hranic plný přístup ke svým klinikám, mohou poskytovat měsíčně více než 11 000 konzultací týkajících se základní zdravotní a gynekologické péče. Poskytovali tam rovněž urgentní přepravu a asistenci pacientům, kteří potřebují hospitalizaci. Všechny tyto služby jsou v současné době pozastaveny. I další organizace hlásí, že nemohou kvůli nedostatečnému přístupu v Rakhinském státě pracovat.

Lékaři bez hranic jsou znepokojeni tím, že lidé v Rakhinském státě nemají přístup k lékařské péči. Aby k ní a humanitární pomoci měli lidé zasažení konfliktem přístup, je nezbytné, aby Lékaři bez hranic a další mezinárodní nevládní organizace získaly okamžitý a neomezený přístup do všech oblastí Rakhinského státu. Bez něj existuje reálné riziko, že tam budou pacienti zbytečně umírat.