Co skrývají Kimovy arzenály? Profesor varuje před podceněním KLDR

Rakety různých typů

Zaprvé se předpokládá, že protiraketová obrana momentálně rozmístěná v Jižní Koreji a Japonsku by ochránila tyto země před střelami krátkého, středního i dlouhého doletu vypálenými ze Severní Koreje, konstatuje odborník. Vysvětluje, že tyto naděje pocházejí z pozoruhodných úspěchů, které dané systémy dosahují při sledování a ničení raket.

Za příklad dává Gillespie americké systémy Aegis a THAAD, které jsou určeny proti střelám středního dosahu, přičemž dosahují úspěšnosti 83, resp. 100%. Obrana proti raketám krátkého doletu, jako americký systém Patriot, v poslední době rovněž zaznamenala výrazné zlepšení, dodává odborník.

„Ačkoliv tato čísla zní impozantně, narušuje je mnoho pochybností,“ píše profesor. Připomíná, že byť míra úspěšnosti při ničení střel krátkého a středního doletu je zdánlivě dobrá, v případě mezikontinentálních balistických raket činí pouze okolo 50%. Navíc, většina testů se provádí v ideálních podmínkách, v nichž je pečlivě sledován a ničen jeden cíl a počet rozmístěných systémů je ve skutečnosti nízký, poukazuje Gillespie. Konstatuje, že americká obrana proti mezikontinentálním raketám nyní čítá jen 44 střel, v Jižní Koreji se nachází jediná baterie systému THAAD s 48 střelami, kterou doplňuje 16 baterií systému Patriot, každá o 16 střelách.

I za podpory dalších protiraketových technologií tyto počty nestačí k zastavení nejméně dvou set severokorejských baterií střel krátkého dosahu s 600-1000 střelami a možná až stovky severokorejských raket středního a dlouhého doletu, varuje expert. Přitom se podle něj dá očekávat, že KLDR by tyto prostředky odpalovala velmi rychle s cílem zmást, zničit, přečíslit a oklamat protiraketovou obranu, tudíž by se zdaleka nejednalo o ideální podmínky, v nichž většina současných testů probíhá.

Chemické a biologické zbraně

Druhou chybou je dle profesora předpoklad, že ačkoliv KLDR preferuje své rakety osadit jadernými hlavicemi, nepočítá s nasazením dalších zbraní hromadného ničení, jmenovitě chemickými a biologickými zbraněmi, které může vlastnit.

„Základním problémem zde je, že ačkoliv se mezinárodní společenství shodlo na zákazu chemických i biologických zbraní jako metody válčení v roce 1925 a následně tento zákaz aktualizovalo pro biologické zbraně v roce 1972 a chemické zbraně v roce 1993, není jasné, zda se Severní Korea cítí těmito okolnostmi vázána,“ píše Gillespie. Podotýká, že KLDR sice přistoupila k dohodě z roku 1925, ale nikoliv k té z roku 1993, a přestože podepsala dohodu z roku 1972, v dané oblasti nenaplňuje ani základní očekávání.

Nejsilnějším důkazem, že Severní Korea vlastní chemické zbraně, byla vražda Kim Čong-nama plynem VX v Malajsii, která přišla po desítkách let spekulací, zda KLDR tyto prostředky vyrábí, deklaruje odborník. Odkazuje na jihokorejské odhady, podle nichž má Pchjongjang zásoby chemických zbraní v rozmezí 2.500 a 5.000 tun, přičemž tyto prostředky lze nasadit pomocí raket, letadel i lidské síly, ale v severokorejském případě by se zřejmě jako nosič posloužilo 5.400 raketometů a 4.400 děl, které komunistická země údajně vlastní.

Ačkoliv některé analýzy vysoce medializovaných návštěv Kim Čong-una ve zdánlivě nevýznamných továrnách na pesticidy a laboratořích tvrdí, že může jít o znak tajného programu biologických zbraní, podle profesora v dané oblasti pouze hádáme. Za pravděpodobnou sice považuje možnost, že KLDR vyvíjí tyto zbraně od 60. let a zřejmě jich má až 13 jejich typů, připouští však, že o existenci úspěšného a rozsáhlého programu biologických zbraní v Severní Koreji chybí nezpochybnitelný důkaz.

„Momentálně existují černé díry v informacích ohledně toho, zda Severní Korea biologický materiál úspěšně převedla do (podoby) zbraní a překonala bariéry, které zastavily jiné (státy),“ píše Gillespie. Dodává, že stejně tak není zřejmé, zda KLDR disponuje potřebnými nosiči a účinnými opatřeními bránícími rozšíření patogenů v její vlastní populaci.

Nedostatek informací o zemi zahalené v tajemství, která nepřestává překvapovat mezinárodní společenství postupem v jaderné a raketové technologii, podle experta za žádných okolností nesmí být považován za důkaz, že KLDR nemá účinné biologické zbraně. Efektivní prostředky k ochraně Jižní Koreji, Japonska a dalších zemí pro případ, že se Severní Korea rozhodne jít do války, tedy jednoduše neexistují, uzavírá rázně profesor.