Ekologické šílenství na vrcholu. Veškerá kritika se zamítá!

Co tak strašného dvaadevadesátiletý matador ochrany přírody s šedesátiletou praxí řekl? V rozhovoru pro časopis Observer prohlásil, že neustálý „panický alarmismus“ kolem změny prostředí je kontraproduktivní, neboť lidé k takovým varováním otupí.  Aby lidé věděli, co mají bránit, je potřeba jim především ukazovat krásy přírody a její křehkost. Láska a znalosti o přírodě pak povedou i k jejímu dobrovolnému chránění.

Téměř maniakální reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Poslední dokumentární seriál Dynastie, o lvech, tučňácích nebo hyenách byl označen „ekology“ za málo varující a vysvětlující, proč jsou tato zvířata ohrožena. V první řadě jsou za jejich úbytek přeci vinní samotní diváci. I další díla velkého dokumentaristy to schytala. Zázračná planeta I je málo varující, Modrá planeta málo poučná a úplně nejhorší je Zázračná planeta II protože podhodnocuje zobrazení příčin problémů v přírodě.   

Na jiné události a fakta ovšem ze strany ekologů taková reakce není, protože se například kritika ekologických zdrojů energie nepřipouští. Tak v tomto měsíci vyšla studie v časopise Nature Ecology & Evolution. Biologové se v ní zaměřili na Západní Ghátu v Indii. V jednom z biologicky nejbohatších koutů Indie vznikají v posledních desetiletích farmy větrných elektráren a překvapivě se ukazuje, že nejsou vůbec tak ekologické a bez vlivu na životní prostředí, jak mnozí ekologové tvrdí.

Největší je úbytek velkých dravých ptáků. Těch se v oblasti s větrnými turbínami vyskytuje jen čtvrtina oproti normálů. To má vliv na celý ekosystém. V oblasti se přemnožují drobní živočichové, kteří se stávají v normální situaci jejich kořistí. To má samozřejmě vliv i na ostatní živočichy a faunu. Vědci předpokládají, že podobný vliv mají na své okolí i v jiných částech světa.

Vzhledem k tomu, že na konci roku 2016 bylo na světě 321 320 větrných turbín, které zabíraly území zhruba odpovídající rozloze Tuniska, nejedná se právě o malý problém. A i přes obrovskou plochu, kterou zabírají, větrné elektrárny dodávají pouhá 4 % globální spotřeby energie. Již jen jejich stavba ovlivňuje životní prostředí. Mnohé z nich musí být zapuštěny do hloubky 30 metrů pod zem, aby vydržely nápory větru. Při budování elektráren v pobřežních pásech se musí vybudovat pevné základy na mořském dně, někdy jde i o malé betonové ostrůvky, které ničí přirozené prostředí pro ryby nemluvě o prostředí pro mořské ptáky.  

Ta nejhorší ekologická darda svět s větrnými elektrárnami ještě čeká.  Jako příklad si uveďme větrnou velmoc Německo. Životnost turbín je 20 až 25 let. Německo má nyní 28 000 větrných turbín. Více než třetině z nich bude v nejbližších letech končit životnost. Většina turbín je recyklovatelná. Ovšem rotory jsou z uhlíkových vláken. A jsme u nerudovské otázky: kam s nimi? Uhlíková vlákna jsou sice lehká a pevná a zajišťují dobrý výkon elektráren, ale jsou prakticky nerecyklovatelná. Tedy lze je spálit. Ovšem při dlouhodobém působení v teplotě 600 stupňů Celsia a za vzniků popílku a exhalací, vedle kterých jsou i slabší bojové plyny svěží horský vánek. V tu chvíli jde veškerý příspěvek větrné energie v boji proti změnám klimatu vniveč.

Jen Německo za rok 2014 „vyrobilo“ 54 000 tun a vlády se předhánějí v dotacích na výzkum recyklace rotorů. Zatím se na nic nepřišlo, a tak se to řeší šalamounským způsobem. V jednom projektu se v Rotterdamu například v ulicích objevili prolézačky a lavičky vyrobené z rotorů. Zachovalé rotory jsou repasovány a prodávány do Východní Evropy nebo do Asie. Ať už si pak s nimi poradí sami. A nepoužitelné rotory se zakopou. Až se jednou přijde na to, co s nimi, tak se zrecyklují. Budou to muset být věru velké díry. Jen do roku 2034 s předpokládá, že bude potřeba odstranit 9,98 milionu tun odpadů ze starých větrných elektráren.

Není to samozřejmě jediný ekologický projekt se sporným dopadem na životní prostředí. Nikdo dosud pořádně nevypočítal, kolik bude potřeba nových zdrojů na provoz elektromobilů a jaký bude jejich ekologický dopad. Výsledky posledního pokusu o ekologičnost vidíme ostatně v létě na našich polích, kde místo obilí žloutne řepka. Dopady jsou katastrofální. Řepka a palmový olej znehodnotily statisíce hektarů půdy. Kvůli palmovému oleji bylo vymýceno mnoho tisíc hektarů pralesa.  Kvůli biopalivům se zdražili potraviny, což mělo za následek společenskou nestabilitu. Za následek biopalivového šílenství je považováno i Arabské jaro.

A dnes? Od roku 2021 se z rozhodnutí Evropského parlamentu palmový olej nebude do paliv přidávat a aditiva z řepky nebo řepy jen omezeně. Mnohý tehdejší kritik a expert, který v době, kdy se biopaliva zaváděla, tvrdil, že to takto dopadne jistě může cítit spokojenost. Škody na přírodě, a i v politickém systému, ovšem už půjdou napravit jen těžko. To však členové ekologické sekty neradi slyší natož, aby to ve svých plánech na zlepšení světa nějak zohlednili. Oni přeci svět zachraňují. A reflektovat vlastní chyby a být ke svému chování kritický? Ale jděte! O co snazší je se pustit do kritiky Davida Attenborougha za oprávněnou kritiku ekologického šílenství, které přírodu, kterou miluje, reálně ohrožuje?