Proč je Kanada cílem odplaty Pekingu v americko-čínském sporu?

Uday Khanapurkar je výzkumníkem na Institutu pro čínská studia v Novém Dillí. Jeho analýzu zveřejnil magazín The Diplomat, který se zabývá děním v oblasti Asie a Pacifiku. Čínské úřady podle kanadského ministerstva zahraničí od prvního prosince 2018 zadržely třináct kanadských občanů. Osm z nich již bylo propuštěno, kroky Pekingu jsou však vnímány jako jednoznačná odplata za zadržení Meng Wan-čou, která je finanční ředitelkou společnosti Huawei a zároveň dcerou jejího zakladatele.

Podle Khanapurkara nicméně „trápení Kanady pravděpodobně potrvá a může se ještě zhoršit.“ A to přesto, že Ottawské úřady pouze v souladu se smlouvou o vydávání, kterou mají uzavřenu s Washingtonem, zadrželi ženu na přímou žádost Spojených států. (Důvodem žádosti o zadržení mělo být obcházení protiíránských sankcí ze strany společnosti.) Mohou za to dva faktory.

Prvním je podle výzkumníka pozice společnosti Huawei v Číně. Ta je zdrojem národní hrdosti, a pro vládu v Pekingu je proto důležité udržet její status. Proto se uchyluje k taktice, která je v mezinárodních vztazích známá jako „costly signaling“. Velmi zjednodušeně řečeno jde o to odradit aktéry od nějakého jednání pomocí hrozby ex-post opatření. V tomto případě se „Čína zavázala ke zhoršení bilaterálních jednání s Kanadou,“ pokud by mělo dojít k vydání Meng Wan-čou do Spojených států.

Druhým faktorem, kvůli kterému je podle Khanapurkara hlavním cílem odplaty Kanada, jsou napjaté vztahy mezi Pekingem a Washingtonem. Čína usiluje o to vyřešit pokračující obchodní spory s USA. Vláda v Pekingu se obává, že by otřesy způsobené dalším zhoršením vztahů, mohly poškodit její ekonomiku. Proto zaměřuje odvetná opatření na Kanadu místo na Spojené státy. „Pokud by nebylo této hrozby, byla by Kanada jen stěží primárním cílem čínského jednání,“ myslí si výzkumník.

Čína má navíc v potenciálním diplomaticko-ekonomickém konfliktu s Kanadou výhodu. Není na vzájemných obchodních vztazích zdaleka tak závislá, jako v případě USA. V roce 2017 představoval kanadský import z Číny 12,6 % z celkového objemu dovozu. Peking naopak z Kanady dovážel jen 1,1 %. Číňané také nejsou závislí na žádných surovinách kanadské provenience. „Pouze v případě řepkového oleje je Kanada největším dovozcem, ale této suroviny produkuje Čína sama obrovské množství,“ dodává Khanapurkara. Ani investice Pekingu v Kanadě nejsou v porovnání s dalšími zeměmi nijak vysoké. V letech 2016 až 2017 představovaly pouhé 2 % z celku.

Podle Udaye by Kanadu v případě vydání Wan-čou do USA, mohla od odvety ochránit jen silná reakce mezinárodní komunity, která by „vyjádřila neochvějný závazek k vládě práva a svázala reputaci Číny v dlouhodobém horizontu s jejím chováním.“ Takové podpory se však zatím Ottawě nedostává.