Čínský sociální systém: Monitorování je pro nás v Evropě něčím nepředstavitelným

Čínský sociální monitorovací systém je pro nás na evropském kontinentu něčím nepředstavitelným. Systém, který postupně zavádějí jednotlivé čínské regionální vlády, aby mohly lépe a efektivněji kontrolovat činnost a chování svého obyvatelstva, by se navíc měl do konce roku 2020 rozrůst v komplexní celonárodní sledovací soustavu. Z technologického hlediska se jedná o velice propracovanou strukturu sociálního managementu využívající pokročilé datové technologie, z hlediska lidsko-právního se však jedná o poměrně citlivé téma. Mohli bychom se ptát, zda kreditní sociální systém (dále také SCS = Social credit system, pozn. red.) nenapomáhá k omezování, či dokonce k porušování lidských práv obyvatel Číny? Odpověď tamějších obyvatel nás Evropany může poměrně zaskočit.

Pomocí začlenění progresivních datových platforem a technologií do systému vládnutí vytvořila Čína rozsáhlý monitorovací systém, který nejenže dokáže velice dobře kontrolovat životní prostředí, ale který především efektivně provádí sociální kontrolu a management. Pomocí této kontroly mohou vládnoucí čínské elity odhalit nejčastěji se vyskytující sociální problémy, což jim v dlouhodobém horizontu může napomoci těmto a obdobným společenským problémům předejít.

Původním záměrem SCS systémů bylo zjišťování problémů v obchodní a finanční sféře, takto byla poprvé strategie SCS představena na počátku 90. let minulého století. V průběhu následujícího desetiletí se však začala začleňovat i do sféry vládnutí a v roce 2007 bylo možné napočítat téměř 20 centrálních vládních oddělení, která prvky SCS systému zavedla. Do poloviny roku 2018 zavedlo zkušební SCS systém více než 40 místních a provinčních vlád.

Zavádění systémů SCS tak postupně poměrně radikálním způsobem proměnilo tradiční čínský systém vládnutí, a to jak v sociální, tak v ekonomické dimenzi. Doposud se jedná spíše o fragmentovaný systém, v jehož jednotlivých částech přebírají iniciativu provinční a regionální čínské vlády, často ale i obchodní společnosti. Ačkoliv je systém prozatím nejednotný a necentralizovaný, a jednotlivé vlády na lokálních úrovních tak mají ponechanou určitou volnost v konkrétním nastavování a řízení, jeho jednotlivé součásti mají něco společného – každý z regionálních SCS systémů vytváří soustavu tzv. sankcí a benefitů, které ovlivňují a řídí chování jedinců, firem a dalších organizací napříč zemí. Podle způsobu chování získávají občané v různých formách a podobách buďto „odměny“, anebo naopak „tresty“. Pokud se občané či organizace chovají ilegálně a protiprávně, vede to k následným penalizacím – příkladem nejčastěji udělovaných sankcí je omezený přístup do vysokorychlostních vlaků nebo k finančním službám. V opačném případě – tedy při dodržování pravidel a legislativy, jsou lidé odměňováni například tak, že platí nižší daně anebo mají jednodušší přístup k vládním službám.

Primárním cílem čínské vlády je zlepšení vynucení práva a jeho dodržování napříč širokou veřejností – systém odměn a trestů považují autority za efektivní nástroj sociálního managementu. Čínská veřejnost překvapivě sdílí na kontrolní systém velice obdobný názor. Průzkum z loňského jara ukázal, že až 80 % dotázaných vyjadřuje podporu až silnou podporu se systémem SCS, 19 % jej vnímá neutrálně a zbylé 1 % projevilo v průzkumu se sociálním systémem nesouhlas.

Systém má nejvyšší podporu mezi občany s vyššími příjmy a vyšším vzděláním, kteří pocházejí z měst. Tato výseč společnosti je o systému a jeho fungování lépe informovaná, a dokáže jej tedy i lépe využít ve svůj prospěch. Logicky i proto byla zaznamenána vyšší podpora u těch obyvatel, kteří ze systému profitují. Ti uvádějí, že SCS považují za užitečný nástroj, který dělá lidi více upřímnými a zodpovědnými za své činy a který zlepšuje kvalitu jejich života.

Naopak téměř polovina respondentů pocházejících z vesnic či okrajových městských částí uvedla, že neví, jak systém přesně funguje a jak je jejich „sociální skóre“ počítáno. Z tohoto důvodu je systém na vesnicích a v odlehlejších oblastech vnímán velice negativně. Vysvětlením tohoto jevu může být i skutečnost, že lidé na vesnicích nemají stejný přístup ke všem výhodám a službám SCS, jako mají lidé ve městech a metropolích. Je pro ně tedy obtížnější ze systému profitovat.

Další spíše skeptickou část čínské populace tvoří mladší a lépe vzdělaná generace, která je nakloněna více liberálním pohledům. Z provedeného průzkumu však celkově vyplývá, že občané nepovažují sociální kreditní systém za nástroj kontroly, ale spíše za nástroj zlepšující kvalitu života a za nástroj, díky kterému se lidé stanou více upřímnými a zodpovědnými za své konání a chování a díky kterému budou více dodržovat zákony.

Z některých rozhovorů provedených v rámci průzkumu také vyplynulo, že občany příliš neznepokojuje ani skutečnost, že se vláda pomocí kontrolního systému dostane k jejich nejosobnějším informacím. Tato osobní a citlivá data jsou totiž již dávno přístupná Komunistické straně Číny. Někteří respondenti dodali, že pokud sbíraná data slouží k dobrým účelům, tak je to pro ně přijatelné.