BBC: Afghánská aktivistka chce dostat do mírových jednání víc žen

Nakonec ale s Tálibánem zasedla k jednacímu stolu. Ten je nyní jen krok od podepsání mírové smlouvy s USA, které ho zbavily jeho někdejší moci.

Kúfiová byla podle serveru BBC jednou z hrstky žen v celoafghánské delegaci, která vyjednávala s bývalými islamistickými vůdci. Tato zasedání probíhala souběžně s mírovými debatami organizovanými USA. Tálibán zprvu odmítal s afghánskou vládou jednat. Své rozhodnutí vysvětloval tím, že "loutkový kabinet" neuznává. Ale pod tlakem USA a Ruska nakonec přistoupil na jednání s neoficiální afghánskou delegací. A právě v ní byla při třech příležitostech i Kúfiová.

Žena, jejíž život Tálibán dramaticky ovlivnil, zavedla debatu s členy hnutí rovnou na otázku ženských práv. Podle ní by mělo být do mírového procesu zahrnuto více žen.

"Navrhla jsem jim, že by mohli následovat našeho příkladu a také přizvat k jednání ženy. Vysmáli se mi," vypráví.

Během své vlády mezi lety 1996 a 2001 Tálibán ženám znemožnil studovat i chodit do práce. Dnes je oficiální pozice islamistického hnutí taková, že ženy mohou pracovat a studovat, ale pouze "v mezích islámských zákonů a afghánské kultury".

Tálibánské bojovníky Kúfiová poprvé spatřila v září roku 1996, když ovládli Kábul. Stačilo několik dní a její ambice byly zničeny - z medicíny musela kvůli nařízení ozbrojenců odejít.

Tálibán také vydal nařízení, že ženy musí nosit na veřejnosti burku zahalující celé tělo. "Burku jsem si nikdy nekoupila, protože nebudu utrácet peníze za něco, co ani nepovažuji za součást naší kultury," řekla Kúfiová.

Invaze vedená Spojenými státy po útocích 11. září 2001 Tálibán svrhla. Když Tálibán padl, pracovala Kúfiová pro Organizaci spojených národů (OSN) a zabývala se návratem dětských vojáků do běžného života. Také zůstala sama se dvěma dcerami poté, co její manžel zemřel na tuberkulózu zhoršenou pobytem ve vězení.

Když byly v roce 2005 vyhlášeny parlamentní volby, rozhodla se kandidovat. V prvním ze svých dvou funkčních období v parlamentu se stala místopředsedkyní. V této době se na ni Tálibán pokusil spáchat atentát.

"Při zpáteční cestě z oslav Mezinárodního dne žen začal můj konvoj hořet," popisuje. Z protějšího říčního břehu a z vrcholu kopce na konvoj Kúfiové začali střílet. Nakonec ji a její dvě dcery zachránila ochranka, která je dopravila do horského tunelu, a odtamtud je helikoptéra převezla do Kábulu.

Od té doby uplynulo deset let a Tálibán a USA směřují k mírové dohodě, která by mohla být podepsána tento víkend. Tálibánským ozbrojencům stačilo jen pár let k tomu, aby získali zpět své pozice. Nyní ovládají největší území od roku 2001.

Cena, kterou lidé kvůli bojům zaplatili, je obrovská: desítky tisíc civilistů bylo zabito nebo zraněno a Afghánistán zůstává jednou z nejchudších zemí světa. V zahraničí je asi 2,5 milionu afghánských uprchlíků a další 2 miliony Afghánců se musely přesunout v rámci své země.

"Každý by chtěl mír. Narodili jsme se ve válce a vyrostli ve válce. Moje generace a generace mých dětí neví, co mír vůbec znamená," říká Kúfiová. Nechce však dohodu za každou cenu. "Mír znamená důstojný život, spravedlnost, svobodu," domnívá se Kúfiová.

Obě její dcery studují na univerzitách v Kábulu, patří ke generaci, která je zvyklá na přístup k médiím a internetu. "Žádná síla nedokáže mé dcery a podobně staré dívky udržet zavřené doma. Ti, co se chystají v naší zemi vládnout, by si to měli uvědomit," prohlašuje.