Pandemie mění vnímání bezpečnosti. Analytik volá po razantních změnách

Lidé se necítí bezpečně

Dopady požárů a koronaviru na australskou ekonomiku budou srovnatelné s druhou světovou válkou a potrvá desetiletí, než se splatí dluhy, konstatuje Behm. Zdůrazňuje, že Austrálie přitom není ve válce, nenapadl ji ozbrojený nepřítel, aby si zemi podvolil, a ačkoliv na politickou scénu byli povoláni někteří vojáci a na mořích operuje australské námořnictvo, nebyl vypálen jediný výstřel a podniknut jediný nálet.

Přesto jsou milionu Australanů v mnohem menším bezpečí než před šesti měsíci, deklaruje odborník. Pokládá otázku, jak může být v bezpečí země, když nejsou v bezpečí její občané.

"To není jen místní fenomén," vysvětluje expert. Tvrdí, že lidé po celém světě se již necítí bezpečně a nevěří, že jim bezpečí zajistí vlády, protože pro jednotlivé občany nyní bezpečnost nespočívá ani tak ve schopnosti státu hájit svou suverenitu před hrozbou jiných států, ale spíše ve zvládání světové pandemie, zmírňování klimatické změny a adaptaci na ni, ochraně vodních zdrojů, zajištění spolehlivých dodávek potravin a ochraně prosperity jednotlivce i komunit.

Z prosperity a individuální bezpečnosti se nyní stávají klíčové prvky bezpečnostní politiky, uvádí analytik. Vysvětluje, že pokud si nejsme schopní poradit s problémy, které nyní sužují globální ekonomiku, klima, zdraví a politiku, pak je nutné přehodnotit základy naší bezpečnostní politiky.

Sociální soudržnost, ochrana práv, propagace hodnot a odolnost - vše vycházející ze silné ekonomiky - jsou základní prvky bezpečnostní politiky, deklaruje Behm. Podotýká, že míru, s jakou nová bezpečnostní politika musí nově přesahovat tradiční obranu a vynucování zákona, ilustrují právě klimatická změna, ochrana před pandemií, ochrana životního prostředí a půdy, potravinová bezpečnost, sucha nebo uprchlické vlny.

V případě Austrálie bude výzvou zabudovat tento pozměněný koncept do strategie řízení státu, soudí analytik. Připomíná, že tradiční bezpečnostní paradigma se totiž zaměřuje na války mezi státy, v případě terorismu pak útoky na stát, ale mnohem méně na důsledky těchto válek pro obyvatelstvo.

"Zatímco ochrana státní suverenity zůstává klíčovou odpovědnostní národních vlád, jejich základní povinností je zajistit bezpečnost a ochranu svým občanům před všemi hrozbami, nikoliv pouze před hrozbou vojenské síly," pokračuje expert. Odmítá i tvrzení, že terorismus je útok na stát a označuje jej za útok na hodnoty, které sjednocují společnost a dávají ji společný cíl. Terorismus totiž podle Behma útočí na sociální soudržnost a otevřenost, nikoliv na státní mechanismy, a tak právě silné, soudržné komunity představují nejlepší obranu před terorismem.

Občan versus stát

Bezpečnostní politika více reflektující současné problémy musí řešit síly, které oslabují globální instituce a pravidla tvořící základ světové bezpečnosti, domnívá se Behm. Dodává, že pokročilá bezpečnostní politika musí řešit také soubor překrývajících se problémů, které oslabují prosperitu země, nikoliv tyto problémy přiživovat.

Podle odborníka musí být předně redefinován vztah mezi občanem a státem, především ve světě, kde více lidí žádá ochranu před státem, nikoliv ochranu od státu, což musí doplnit přechod od plánovaní reagujícího na konkrétní hrozby a rizika k proaktivnímu plánovaní založeného na harmonii, otevřenosti, odolnosti, klidu a blahobytu, tedy k plánování, které se nezaměřuje na porážku hrozeb, ale snaží se jim předcházet.     

Dále je nutné opustit "kontrolní" uvažování, které řeší problémy za lidi a zaujmout "zmocňující" přístup, který umožní jedincům a komunitám vzít do rukou vlastní životy a budoucnost, deklaruje analytik. To podle něj znamená méně vynucování a více pobídek. Proto doporučuje rovněž zmírnit "intervenční" model veřejné politiky "preventivním" modelem, který klade důraz na obezřetnou prevenci, nikoliv na dramatické reakce.

"Prosperita občana a státu je cíl jakékoliv solidní veřejné politiky," píše Behm. Kritizuje, že tradiční bezpečnostní uvažování se nedokáže vypořádat s novými bezpečnostními problémy, které představuje globální oteplování a nyní i globální pandemie, tedy existenční hrozby, které sice nelze řešit vojenskou silou, ale v současných podmínkách jsou jádrem národní bezpečnosti.

V případě Austrálie je nutné přesměrovat pozornost domácí politiky na tyto otázky, zatímco ta zahraniční by měla vycházet z energičtější a dobře financované diplomacie zaměřené na vytváření mezinárodních institucí a rozvojovou pomoc investující do bezpečnosti v regionu, nabádá odborník. Přiznává, že vytváření mezinárodních koalice je těžké, ale dodává, že právě do této oblasti by mělo směřovat úsilí.