Íránští disidenti varují: Letos už bylo popraveno až 700 lidí

Jeden z uprchlíků, devětadvacetiletý Farzad Madadzadeh, byl za své názory v únoru 2009 zatčen za vlády exprezidenta Mahmúda Ahmadínežáda. Podle jeho vyjádření došlo po volbách a nástupu Rúháního do funkce (2013) k většímu zatýkání politických vězňů a vyššímu počtu poprav. Důvodem je snaha současného režimu odvrátit možnost lidového povstání kvůli lepšímu přístupu k informacím z vnějšího světa.

Západní mocnosti sice slíbily zpřísnit ekonomické sankce proti Teheránu, aby dosáhly omezení jaderných aktivit íránského režimu. Madadzadeh však po svém útěku ze země podotkl, že za porušování lidských práv a podpory terorismu se Írán zostřených sankcí obávat zatím nemusí. I to brání normalizaci vztahů se Západem a nese to i častější kritiku jaderné dohody.

"Po Rúháního volbě byly »nucené dovolené« všech úředníků bývalého režimu zrušeny. Možnost lékařského ošetření mimo věznici byla zcela zakázána. Mnoho lidí, například učitelů, bylo zatčeno pouze na základě jejich požadavků týkajících se sociálních podmínek," vysvětlil Madadzadeh, člen opoziční skupiny PMOI. 

Aktivista dále uvedl, že během svého zatčení byl často fyzicky týrán se zavázanýma očima. Byl na něj vyvíjen nátlak, aby se přiznal k teroristické činnosti. Čtyři měsíce byl držen v samovazbě, jeho výslechy trvaly i 15 hodin denně. Někteří političtí vězni podobné zacházení nevydrželi a raději se přiznali v televizních relacích k různým zločinům, které nespáchali. Poté byli popraveni.

"Když se do vězení dostavil můj otec, aby mě po mém propuštění vyzvedl, stál vedle mě a ptal se úředníka: »Pane, neviděl jste mého syna? Jmenuje se Farzad.« Vězení mě tak změnilo, že můj vlastní otec mě nepoznal!"

Ověřit detaily Madadzadehova příběhu je prakticky nemožné, Farzad o něm začal hovořit po příchodu do Evropy, čímž se jeho případ dostal do středu zájmu íránských mezinárodních oponentů a dokonce byl zmíněn v korespondenci ministerstva zahraničí. 

Jeho svědectví o častějších popravách se často kryje se zprávami dokumentačního centra pro íránská lidská práva (sídlícího v USA). Podle něj bylo od Rúháního zvolení v Íránu provedeno více než 1700 poprav, což je vyšší číslo než za bývalého prezidenta Ahmadánežáda. Podle Amnesty International už letos bylo v zemi vykonáno přes 700 rozsudků smrti, což je podle OSN "hluboce znepokojivé číslo". Tisíce dalších lidí je uvězněno za trestný čin údajného užívání drog - jedná se o politické oponenty režimu čekající na svůj osud v celách smrti.

Francouzské ministerstvo zahraničí už odsoudilo popravu několika íránských vězňů, včetně šestadvacetileté Reyhanneh Jabbari, která byla oběšena za vraždu muže, který se ji pokusil znásilnit. Madadzadeh, žádající o politický azyl v Evropě (neuvedl blíže ve které) prohlásil, že byl při samovazbě neustále vystavován hrozbě popravy. "Od prvního dne vám stále říkají, že budete popraven. Je to součást jejich strategie, chtějí vás zlomit, abyste v televizi přiznal všechno, co chtějí, a veřejně odvolal, čemu jste v životě věřil."

Osmnáctiletá Parisa Kohandel z Teheránu utekla ze země před dvěma měsíci za pomoci PMOI. Ona sama ve vězení nikdy nebyla, ale často navštěvovala svého otce Saleha, známého politického aktivistu, který je vězněn od jejího dětského věku. "Díky těmto návštěvám jsem mohla sdělit svůj názor na jednání a chování lidí v tomto režimu. Mnoho mladých lidí bylo překvapeno a rozčarováno, protože měli o Rúháního režimu lepší představu." Parisu otec nikdy nenabádal k odchodu ze země, nechával rozhodnutí na ní samotné. Dívka se k tomuto činu rozhodla poté, co se seznámila s případy jiných dětí, kterým režim rodiče popravil. "Chci nést jejich poselství," vysvětlila svůj čin Parisa, která se o víkendu setkala v Paříži s dcerou Nelsona Mandely.