Neblahé spojenectví. Dokumenty odhalují tajnou historii Al-Káidy

Zveřejnění dokumentů má zřetelný politický podtext. Donald Trump nenechá na svém předchůdci v úřadu, Barracku Obamovi, nit suchou a zvláště kritizuje jeho jadernou dohodu s Íránem. Prostřednictvím dokumentů odhalujícím vazby mezi Íránem a v USA nenáviděnou Al-Káidou chce zcela nepochybně ukázat Obamu jako pokrytce, který znal toto „veřejné tajemství“, jak se o výbušném tématu vyjádřil šéf CIA Mike Pompeo, a přesto stále jednal s Íránem bez vyvození větších důsledků.

Trump se netají svým negativním postojem vůči Íránu, kterého označil za hlavní zdroj terorismu na světě a strůjce chaosu na Blízkém východě – slova, který podle některých komentátorů spíše reflektují postoj Saúdské Arábie a Izraele než že by se zakládaly na pravdě. Z jejich pohledu jsou vazby mezi Al-Káidou a Íránem úmyslně přeháněny, aby tento nepřátelský postoj došel k oprávnění.

Investigativní novináři Cathy Scott-Clarková a Adrian Levy, jejichž kniha The Exile se detailně zabývala životem Usámy bin Ládina po 11.září, však s takovým politickým výkladem. Dle nich je třeba tyto vazby vzít vážně, protože vypovídají mnohé o složitém světě po 11. září. 

Al-Káida v Íránu

Interakce mezi Al-Káidou a vojenskými jednotkami začali ještě před 11. zářím, v roce 1995. Teroristická organizace hledala v Perském zálivu někoho, kdo by je podpořil v jejich úsilí. Irácký diktátor Saddám Husajn takovou pomoc odmítl, nicméně v Íránu, jenž s radostí využíval různých „loutek“ na vedení vzdálených válek, jejich prosba došla sluchu u Jednotek Quds, tajné složky Íránských revolučních gard – minimálně co se týče možné spolupráce. S Al-Káidou je spojovala nenávist k USA a ve vzduchu visel návrh, že by teroristická skupina cvičila s jiným členem amerického sankčního listu teroristů – libanonským Hizballáhem.

Ze spolupráce nakonec sešlo, vytvořené kontakty ale Al-Káida využila o několik let později, po útoku na americká Dvojčata, kdy teroristická skupina se stala lovenou kořistí ve velkém protiteroristickém honu. Teroristé velmi nutně potřebovali bezpečné útočiště, zvláště takové, kam nebudou mít USA přístup, kde je nebudou čekat a kde mohou nerušeně pokračovat ve vytváření plánů na rozpoutání světového džihádu. Írán se zdál být dokonalým místem.

Jednání byla zahájena a teroristé se potichu začali přesouvat do Íránu. V první vlně byly ženy a dcery členů Al-Káidy, spolu se stovkou nízko postavených dobrovolníky. Byli jim poskytnuty falešné doklady, které je zastíraly jako íránské šiítské uprchlíky. V další vlně byli už vysoce postavení členové teroristické skupiny jako např. Saif al-Adel, vůdce vojenských operací či Mustafa Setmariam Nasar, vrchní stratég Al-Káidy. Al-Káida zde naplánovala útok v Saúdské Arábie v roce 2003, jehož následkem zemřelo více než 35 lidí, včetně 9 Američanů. 

Tito vůdci, takzvaná skupina pěti, zůstala v Íránu až do roku 2015, kdy někteří byli přesunuti do Sýrie, aby se přidali k boji proti IS. V rámci tohoto boje se našlo uplatnění i pro syna Usámy bin Ládina, Hamzu, jenž žije dlouhodobě v Íránu a dokonce si zde našel manželku. Hamza se začal objevovat na propagačních videích skupiny jako jakýsi maskot, jenž měl prostřednictvím svého rodinného jména přinést skupině charisma, jenž se pojilo s jeho otcem.

A zdá se, že jejich snaha je úspěšná. Zatímco po pádu Dvojčat měla skupina jen 400 bojovníků, nyní, rozprostřená po celém Blízkém východě, dokáže do boje povolat tisíce vojáků. Spojením s protiasadovskými silami si Al-Káida získala nový respekt, jenž potupně ztrácela. Podle Scott-Clarkové a Levého nicméně jedním z nejdůležitějších impulzů pro její reformu a renesanci byl kontakt s Jednotkami Quds a Hizballáhem, který jí poskytly vzorec, jak se může vyvíjet.