Revoluce, která změní Blízký východ? Íránci protestují proti vládě islamistů

Když se v roce 2009 vyhrál prezidentské volby opětovně Mahmúd Ahmadínežád, zastánce tvrdé islamistické linie, jenž se ostře vymezoval proti judaismu a křesťanství a jenž prohloubil svými výroky nepřátelství mezi Íránem a Saúdskou Arábií, Izraelem a USA. Kontroverzní postavou byl i domácí půdě. Jeho vítězství v prezidentských volbách bylo vnímáno jako podvod a Íránci vyšli do ulic. Vůdci tzv. Zeleného hnutí byli rychle pozatýkáni a uvězněni.

Nespokojenost Íránců s neoblíbeným prezidentem vedla k vítězství umírněného Hasana Rúháního, jenž slíbil uskutečnit jeho předchůdcem odkládané reformy, které měly pomoci zemi zdevastované korupční a neefektivní vládou Ahmadínežáda. V jeho prvním období se mu podařilo zkrotit hyperinflaci a vytvořit více pracovních míst. Zajistil si tak druhé volební období.

Své příznivce, očekávající pokračování liberálních reforem však zklamal tím, že ustanovil poměrně konzervativní vládní kabinet. Prezident se rozhodl odsouhlasit zvýšení daně z benzínu tím, že je potřeba větších finančních prostředků pro náboženské instituce. Gesto mající potěšit pravého vládce Islámské republiky, ájatolláha Sajjida Alího Chameneího, nevzbudilo mezi prostým obyvatelstvem, trpícím socioekonomickými problémy, velkého nadšení.

O co jde v demonstracích 

Rozbuškou demonstrací bylo zvýšení cen vajec. Protesty pod nápisy „Ne vysokým cenám“ se poprvé objevily na ulicích druhého největšího íránského města, svatého města Mašhad. Výkřiky „Smrt Rúhánímu“ vedly k podezření, že za protesty ve skutečnosti stojí Ebrahim Raisi, poražený prezidentský protikandidát, za kterým stojí ultrakonzervativní islámské kruhy. Jeho zeť je ajatolláh Ahmad Alamolhoda je vedoucím pátečních modliteb v Mašhadu a jeden z největších odpůrců současného prezidenta.

Ačkoliv prsty v demonstracích měli zastánci většího zasahování náboženství do chodu státu, plameny odporu zažehly protináboženské nálady. Nespokojenost s teokratickým charakterem země začala být vyjadřována hesly jako „Používáte náboženství jako žebřík, zničili jste lidi“ nebo „ Nechceme Islámskou republiku.“ Protestující Íránci též vyjadřují nesouhlas s zahraniční politikou Íránu – chtějí, aby se Írán namísto angažování v Sýrii a vedení zahraničních válek staral o své občany, trpících chudobou.

Zvláště znepokojivé jsou pro režim, který sám vzešel z revolučního nadšení, hesla vyjadřující sympatie k osobě posledního monarchy na íránském trůně, šáha Muhammad Rezá Pahlavího. Jeho vyhnáním se k moci dostal ájatolláh Rúholláh Chomejní a byla založena teokratická Islámská republika. Podpora jeho a královské rodiny se doposud v žádné demonstraci, které probíhaly od ustanovení nového režimu v roce 1979, neobjevila.

Zatím se demonstrace nestaly masovou záležitostí. Server Middle East Eye udává tři možné důvody, proč tomu tak je. Zaprvé, na rozdíl od demonstrací z roku 2009 tyto nemají žádné pevné vedení a nejsou organizovány politickou platformou s jasným politickým záměrem. V Íránu není politické hnutí či strana, která by v programu měla vyloženě podporu těch na nižším socioekonomickém žebříčku.

Zadruhé, k demonstracím se zatím nepřipojila ve větších počtech střední třída. Její zdráhavý postoj vychází z obav, že celá záležitost má posloužit tvrdému křídlu konzervativců k opětovnému získání moci, kterou částečně ztratili s nástupem Rúháního k moci. Ač k současnému prezidentovi je střední třída jakkoliv skeptická, ještě skeptičtější je k jeho politickým odpůrcům.

Zatřetí, protesty začaly žít vlastním životem a nabraly mnoho různých podob. Odlišná poselství a cíle je mohou činit zmatenými či nepřijatelnými v očích mnoha dalších potenciálních nespokojenců. Hesla, jenž útočí nikoliv pouze na konkrétního politika, ale na celou stát, dávají režimu pádné argumenty k tvrdému zakročení i k znevážení argumentů demonstrujících.

Tajemník íránské národní bezpečnostní rady Alí Šamchání prohlásil, že za nepokoji v Íránu jsou USA, Británie a Saúdská Arábie. Pokud však režim nezačne řešit ty záležitosti, které protesty podnítily – jako je vysoká míra inflace, nezaměstnanosti mladých a korupce – mohou demonstrace pokračovat, a to v takové míře, která povede k pádu Islámské republiky.