Další chemický útok v Sýrii? Tady jsou důvody, proč k němu může dojít

Podle některých komentátorů celé obvinění stojí na velmi křehkých základech, protože Asad v podstatě nemá žádné velké důvody, proč by se rozhodl provokovat chemickými útoky. Podle DePetrise skutečně se zdá být poněkud zvláštní, aby Asad uskutečnil chemický útok v oblasti, kterou by teoreticky brzy měl tak jako tak dobýt a riskovat tím útok USA, pro které se jedná o rudou, nepřekročitelnou linii. Asad je všechno možné, ale rozhodně ne hloupý, dodává DePetris.

Podle něj však existují podstatné taktické důvody, které Asada mohly vést k tomu, aby použil právě chemické zbraně. Zaprvé, Asad mohl zoufale chtít získat Dúmu jednou provždy. Její východní část byla jednou z prvních, kde proběhly protiasadovské protesty v roce 2011. Oblast se stala tranzitním bodem, kam směřovaly ozbrojené rebelské skupiny odhodlané zasáhnout Asada přímo v centru jeho říše. Strategický význam Dúmy je tedy značný, jak z propagačního, tak z vojenského hlediska.

Následkem toho byla Dúma pod obrovským tlakem ze strany Asadovy armády. Avšak přes veškeré neustálé bombardování a pokusy o vyhladovění, opozice nepadla. Asada mohlo čekání unavit. Rozhodnutí sáhnout po nekonvečním vojenském postupu se mu zřejmě vyplatilo. Islamistická skupina, hlavní protivník vládních vojsk v Dúmě, Džaiš al-Islam se rozhodla odejít. Podle jejích představitelů je k tomu donutili právě chemické útoky.

Jiným důvodem, proč se rozhodl použít chemické zbraně, mohlo být přesvědčení, že i přes veškeré výhružky ze strany USA mu tento krok nakonec projde. Asad měl podle USA použít chemický útok několikrát předtím. Během minulého dubnového útoku v roce 2017 se rozhorlený americký prezident Donald Trump rozhodl Asadovi udělit akci a zaútočil na letadlovou základnu syrské vládní armády.

Tento útok nicméně byl pouze omezeného dosahu a prakticky Asada vůbec nepoškodil. Podle kritiků se tím chtěl Trump pouze předvést jako silný macho, který nikdy zcela nezamýšlel skutečně nějak zatřást s Asadem vzhledem k tomu, že by to mohlo vést k až příliš riskantního konfliktu s Rusy. Asad mohl získat podobný dojem. Při sečtení pro a proti mu mohlo vyjít, že úspěšný útok na jedno z center odporu se mu stále vyplatí víc i za cenu odvety ze strany USA.

Asadovo pospíchání na vyřešení situace v Dúmě taktéž nemusí souviset pouze s jeho vojenskými a strategickými cíli, ale může mít poněkud přehlížené vysvětlení související s multináboženskou, etnickou a kulturní roztříštěností Sýrie, podotýká DePetris. Asad patří do komunity tzv. alevitů, kteří jako specifická šiítská odnož zvláště trpí útoky ze strany sunnitských radikálů.

DePetris odkazuje na reportéra magazínu The Atlantic, Sama Daghera, který během svých cest po Sýrii se potkal s řadou alevitů nespokojených a rozčilených z neschopnosti Asada osvobodit jejich příbuzné a přátele zajaté islamistickými rebely v čele s Džaiš al-Islam. Alevité, kteří představují jednu z hlavních páteří syrského režimu, začínají podle Daghera mít pocit, že ztrácí pro Asada životy oplátkou za nic (podle údajů z roku 2015 mělo třetina z 250 000 Alevitů v bojovém věku padnout).

Aby si zajistil jejich loajalitu, mohl se Asad rozhodnout uskutečnit razantní, rozhodující úder. Bez této komunity by jeho režim skončil už před lety a Asad si tedy nemůže dovolit ztratit jejich podporu. V tomto případě se mu mohlo zdát, že účel světí prostředky a že pokud bude nutné si podporu této komunity zajistit i nadále všemožnými způsoby, pak by mohlo dojít k opakování chemického útoku.

Zatím nicméně žádné opravdu důkladné vysvětlení a přesvědčivé důkazy o Asadovy vině nebyly dodány. Podle některých komentátorů za útokem mohla být samotná skupina Džaiš al-Islam, která údajně měla použít chemické útoky na Kurdy. Podle válečné reportérky, Lenky Klicperové, se v Sýrii nachází zásoby chlóru, ke kterým mají přístup v podstatě jakákoliv bojová organizace. Taktéž nevidí moc důvodu, proč by na takřka dobytém území měl Asad uskutečnit chemický útok.

Podle bezpečnostního analytika Tomáše Pojara působícího na soukromé vysoké škole CEVRO Institut však útok měl mít především demoralizující, odstrašující psychologický účinek. „Ukážete všem místním, s nimiž vedete boj na život a na smrt, že je jednoduše jakýmkoliv způsobem dobijete," tvrdí. Podle britské premiérky Teresy Mayové útok nemohli provést tamní radikálové, protože nemají k dispozici vrtulníky, které údajně měly shodit bomby s chemickou látkou. Rusové nicméně stále tuto možnost odmítají. Dokonce přišli s údajnými zdravotníky z Dúmy, podle kterých celý chemický útok byl zinscenován jako divadlo a ve skutečně k němu vůbec nedošlo.